Obec BoračObec Boračwww.borac.cz
První písemná zmínka o Borači je z r. 1368. Bohunek z Borače odporoval zápisu do desk zemských v Nové Vsi a ve Skryjích, že jest na tom zboží upsáno věno jeho sestry. Obec však existovala již o více než 100 let dříve, vznikla pravděpodobně kolonisací kláštera v Doubravníku. Místní jméno Borač je odvozeno od osobního jména Borák. Přivlastňovací příponou se koncové k měkčí na č a vzniká Borač. Význam jména byl asi Borač dvůr, tj. Borákův dvůr. Příslušela do r. 1593 panství pernštejnskému. Zmíněného roku byla prodána klášteru Porta Coeli. V panství kláštera tišnovského zůstává do r. 1792, kdy byl klášter zrušen. Pak se majitelé často střídali, až r. 1848 se stává svobodnou obcí, na 12 let spojena s Podolím. Nejstarší urbáře tišnovského kláštera uvádějí v Borači 20 gruntů a robotní povinnost 3 dny v týdnu s potahem a platy vrchnosti 11 – 16 zlatých ročně. R. 1784 byly roboty přeměněny na peněžní dávky. R. 1830 má Borač 32 domů kolem potoka. Od r. 1870 vzniká místní část Líščí, od r. 1933 Vrbí. R. 1853 staví obec kapli zasvěcenou Panně Marii Růžencové r. 1855, v r. 1875 dvoutřídní školu, dříve se vyučovalo v pastoušce.
Území obce Borač tvoří sloučené a dříve samostatné obce Borač a Podolí v údolí Svratky pod Veselským chlumem. Katastrální území Podolí leží na levém břehu řeky, na jejím pravém břehu se rozkládá katastrální území Borače. Obce se uvádějí r. 1368 jako zemanské sídlo u pernštejnské stezky. Územím prochází silnice II. třídy č. 387 Vír, Nedvědice, Tišnov a silnice III. třídy č. 38720 Borač – Podolí.
Krajinu lze charakterizovat jako sevřené údolí Svratky, vysoká lesnatost, přirozený tok řeky Svratky, kopcovitý malebný terén, chráněný jako přírodní park Svratecká hornatina. Na suchých skalách v okolí rostou teplomilné rostliny.
Rodiště spisovatele romanopisce Josefa Uhra (1880 – 1908). Pamětní deska na rodném domku v osadě Podolí.
Upozornění na trasu je umístěno u hlavní silnice při odbočce na Podolí. Vycházková trasa je vyznačena od parkoviště u Obecního úřadu v Borači (pro motorizované návštěvníky) v souběhu se zelenou turistickou značkou přes ocelový most přes Svratku, kolem „Boračské pálenice“, přes železniční přejezd u nádraží, kde je možnost napojení pro návštěvníky, kteří přijedou vlakem. Trasa pokračuje kolem rodného domku spisovatele Josefa Uhra (1880 – 1908) v Podolí, kde je umístěna pamětní deska, kolem dřevěné zvoničky, při cestě je situován kříž s památnými lipami. Ve vzdálenosti cca 1,2 km nad obcí se vycházková trasa odpojí od zelené turistické značky a pokračuje po lesní cestě vedené téměř po vrstevnici. V místě dálkových výhledů se trasa dále napojuje na červenou turistickou značku a sestupuje do obce podél toku řeky Svratky.
Trasa začíná na parkovišti u Obecního úřadu ve Štěpánovicích (resp. u železniční stanice Štěpánovice), kde je propojena s velkým okruhem. Lukami podél železniční tratě je vedena do Podolí, místní části Borače, kde je možno zhlédnout, rodný dům spisovatele Josefa Uhra a kde je železniční stanice a možnost vlakového spojení. Po historickém ocelovém mostě přes Svratku přichází trasa do Borače, kde je možné se zastavit na odpočinkové ploše s dětským hřištěm, případně využít místních možností občerstvení. Z Borače vede cesta do obce Kaly, kde se pod vrchem Babylon spojuje s velkým okruhem. Tady je možno zvolit cestu přes vrch Babylon s vyhlídkou nebo vrch objet a využít trasy vedené obcí. Z Kalů pokračuje trasa přes Zahradu do Nových Štěpánovic a odtud do obce Štěpánovice, kde se okruh uzavírá.
V úseku Borač - Kaly terén vhodný pro horská kola. Souběh se železniční tratí, v úseku Štěpánovice – Podolí lze využít vlaku.
Kaple s obrazem Panny Marie Růžencové na okraji obce při silnici do Štěpánovic. Nad vchodem vročení 1853.
Boží muka z konce 18. století při silnici na Doubravník asi 100 metrů za obcí má podobu zděného hranolu, završeného nízkou stanovou střechou.
Silniční příhradový ocelový obloukový most s dolní mostovkou, vynášený kamennými břežními opěrami, převádí místní komunikaci přes Svratku z obce Borač na Podolí. Mostovka, vynesená příhradovou konstrukcí, je železobetonová trámová a její pojízdná plocha je kryta asfaltovým povrchem.
Na ocelové konstrukci mostu jsou umístěny čtyři litinové tabulky (na každém konci dvě) s nápisy: „Postaven nákladem silničního výboru okresu Tišnovského za předsedy F. Životského mostárnou Mor. Slezské železářské společnosti v Přívoze roku 1910“ a „Dovolené zatížení mostu vozem o váze 800 kg, parním válcem 14000 kg, tlačenici lidí 400 kg pro m2, rychlá jízda zakázána, postaven za úřadování starosty P. Uhra“.
Most v Borači je dnes již ojedinělým a velmi zajímavým dokladem historického vývoje mostního stavitelství, životního způsobu a prostředí společnosti počátku 20. století a je projevem tvůrčích schopností člověka.
Josef Uher se narodil 14. prosince 1880 v rodině chudého tkalce. Obecnou školu vychodil v Borači, jeho učitelem byl Josef Soukal (1852 – 1928), básník z okruhu moravských almanachů Zora. Měšťanskou školu navštěvoval v Tišnově a po třech letech odešel na učitelský ústav v Brně, kde v r. 1900 maturoval. Jako učitel působil v Židenicích, Babicích u Rosic, Ostrovačicích, Padochově u Oslavan a ve Vranově. Od roku 1906 vážně nemocen, třikrát se léčil u Středozemního moře. Zemřel 5. prosince 1908 v Brně.
Venkovský učitel Josef Uher žil svůj krátký život v brněnském literárním ovzduší. Účastnil se literárních akcí, které měly být manifestací proti uměleckému monopolu Prahy, avšak ráz jeho díla nebyl ani zdaleka regionální.
Za svého života připravil Josef Uher k vydání tři knihy próz : „Kapitoly o lidech kočovných a jiná próza“, „Má cesta“ a „Dětství a jiné povídky“. Zvláštní kapitolou jeho díla jsou básně, které byly vydány pouze jedenkrát, v roce 1941.