Obec LomničkaObec Lomničkawww.lomnicka.cz
Obec Lomnička je ves, položená 277 m n.m. v okrouhlém údolí ohraničeném nevysokými pahorky Květnice, Dřínové, Lysé, Rejholce a Činperku. Pozemky zdejšího katastru se rozkládají kolem vsi a měří celkem 634 ha. O minulosti obce je zpráv poskrovnu. Patřila prý původně zeměpánu. První písemná zmínka o naší obci je z roku 1235, kde byla uvedena pod názvem Lomnice, názvy se postupně měnily - Lominiz, Lomniczka, Lomnitschka - v roce 1924 Lomnička.
Dějiny Lomničky jdou ruku v ruce jako vlastnický majetek kláštera porta Coeli (Brána nebes) tišnovského ženského řádu cisterciaček, založeným královnou Konstancií za přispění jejích synů Václava I. českého krále a Přemysla markraběte moravského. Královna vynaložila na stavbu kláštera celý svůj majetek a listinou vydanou 6. června 1235 v Brně, darovala klášteru ves "Lomnici" / Lomničku, kterou obdařila stejnými právy, jaká měl sám klášter od svého založení. Aby se příliš nezmenšil majetek markraběte, přijal za tuto ves Přemysl od své matky královny Konstancie 100 hřiven stříbra. Tuto donaci pak v dodatku listiny potvrdili král Václav I. i olomoucký biskup Robert. Ves Lomnici (Lomničku - v originále listiny jmenovaná "Lomnice" je všeobecně ztotožňována se vsí Lomničkou 2 km severně od Tišnova, tato ves je rozdílná od Lomnice, která leží za Lomničkou 8 km severně od Tišnova a patřila do 17. století pánům z Lomnice) měl pak klášter v držení po celou dobu své existence. Slavnostní listina o tom byla vydána 27. srpna 1235 v Perugii. Vesnici potvrdil jako klášterní statek sám papež Řehoř IX., který vyňal klášter a jeho statky z pravomoci diecézního biskupa a osvobodil je od jakýchkoliv desátků. Tím pádem se ves, vlastnictví kláštera, stala zcela nezávislou vrchnosti a podléhala pouze klášteru.
Starobylých, zvláště významných budov, v obci není. Mezi staré budovy je možno zařadit stavení dvora poplužního, náležejícího Porta Coeli v Předklášteří. V roce 1782 byl klášter císařem Josefem ll. zrušen a poplužní dvůr se stal zemanským statkem. Od roku 1789 jej vlastnil Jan Homoláč, později byl prodán dražbou Matějíčkovi. Jeho syn Emanuel ho prodal roku 1821 Kolářovi a roku 1825 byl prodán majiteli tišnovského panství v Předklášteří, Bedřichu Schellovi svobodnému pánu ze Schellenbergu. Tak byl opět připojen k původnímu panství. Od roku 1949 byl užíván zemědělským družstvem, dnes je v dezolátním stavu.
Pozoruhodné svým vzhledem jsou domy č. 4 (nově opraven v r. 1998) a dům č. 26 (Sáblíkův mlýn).
Dům č. 26 je asi z roku 1743. V roce 1825 jej vlastnil Rychnovský František. Později pan Bloudek, od kterého nemovitost odkoupil Josef Sáblík a přebudoval dům na mlýn (původně malá textilní fabrička na zpracování lnu). Byl zde vybudován katr na pořez dřeva, v roce 1952 zrušen a odvezen do Jihlavy. V roce 1964 bylo ve mlýně u Sáblíků ukončeno mletí. Dnes slouží jako rodinný dům.
Oplocený objekt vodárny v polích u cesty do Jamného leží na katastru Lomničky a Železného. Zděná budova mezi vzrostlými smrky je označena letopočtem 1931. Na katastru obce se nachází zdroj pitné vody pro Tišnov. V letech 1930 -1931 byl vybudován vodovod z pramenné oblasti v polích mezi Lomničkou a Jamným. V letech 1972 -1974 byla postavena uprostřed obce budova úpravny vody.
V Lomničce byly postaveny 2 vodojemy a 2 vodojemy byly postaveny pod Květnicí, které zásobují město Tišnov. Ztratila se voda z některých studní, a proto byl po obci proveden rozvod vody a do domů instalovány vodovodní přípojky.
Východiskem vycházkové trasy je parkoviště u Obecního úřadu v Lomničce s doporučením odbočení k památkově chráněné kapličce sv. Bedřicha a zachované selské usedlosti č. 4 s pamětní deskou legionáře padlého v 1. světové válce. Trasa vede severním směrem na konec obce a dále pokračuje podél lesa „Pod Rejholcem“. Ekologicky významný krajinný prvek Rejholec se vyznačuje strmými svahy převážně jižní a jihozápadní expozice od úzce klenutého vrcholového hřbetu do široké sníženiny Tišnovské kotliny. V porostech převažuje dub zimní v různých věkových stádiích. Vyznačeny jsou dva volitelné vycházkové okruhy:
Trasa vede k Šerkovické hájovně, u níž přechází do katastrálního území obce Šerkovice. V bývalé hájovně přepadlo gestapo v únoru 1945 partyzány z oddílu „Jermak“. Velitel oddílu padl, komisař byl zajat a popraven a rodina hajného odvlečena do koncentračního tábora. Od hájovny cesta pokračuje kolem významného krajinného prvku Ochůzka, výběžku lesního komplexu s převahou dubu zimního s příměsí habru a borovice, polní tratí Padělky podél hranice katastrů do obce Šerkovice. Dále vede po silnici ke kapličce s doporučeným odbočením k památkově chráněné sušírně ovoce. Je to drobné roubené hospodářské stavení, situované na okraji obce při cestě do zahrad a polí, které reprezentuje způsob hospodaření s ovocem v podhůří Českomoravské vrchoviny v minulosti. Vnitřní zařízení sušírny je porušeno.
Trasa vede dále po mostě přes potok Besének a proti toku Brusné s realizovanými „poldry“, kde jsou nasazeny žáby a mloci. Významný krajinný prvek Brusná v délce 1 km zahrnuje břehový porost podél přirozeného spodního toku potoka Brusná. V dřevinném patře roste olše lepkavá, vrba křehká, líska, hlohy, srstka aj. Trasa se vrací zpět a dále pokračuje po pravém břehu Besénku kolem Vidové, remízku na krátkém strmém svahu východní expozice nad potokem Besének. Významný krajinný prvek Vidové má pestrou dřevinnou skladbu – javor mléč, babyka, olše lepkavá a šedá, dub zimní, habr jilm, třešeň i druhově bohatý bylinný podrost.
Trasa překračuje hranici katastrů a vrací se na území Lomničky, kde prochází mezi plochami dalších dvou významných krajinných prvků: Podskalky a Olšičky. Podskalky zahrnují travnatou ladu nad údolím Besénku s četnými teplomilnými druhy rostlin a roztroušeným náletem habru, dubu a babyky. Zbytky lužního a břehového porostu v údolí středního toku Besénku se zachovalou přirozenou dřevinnou skladbou s převahou olše lepkavé, vrby bílé, javoru mléče a jasanu ztepilého prezentuje významný krajinný prvek Olšičky. Cesta pokračuje zpět k východisku výletu do Lomničky, kde je možné se občerstvit v restauraci Na hamrech.
Malý vycházkový okruh se z cesty „Pod Rejholcem“ po cca 1,6 km odpojuje a vede kolem významného krajinného prvku Šerkovické padělky, mělkého úvalu v nadmořské výšce 310 m, protékaného občasnou vodotečí, kde se nachází ojedinělý zbytek louky s vlhkomilnými druhy rostlin (blatouch bahenní, rákos). Dalším zastavením na trase je významný krajinný prvek Šerkovický rybníček, obklopený lemem přírodě blízkých luk. Rybníček je ojedinělou lokalitou rozmnožování obojživelníků. V příjemném přírodním prostředí u rybníka jsou osazeny lavičky. Trasa pokračuje podél silnice do Lomničky zpět k místu, kde se napojí na výchozí trasu.
Velký cykloturistický okruh Mikroregionu PORTA má začátek v Předklášteří u Restaurace V Chaloupkách, u níž je parkoviště. Ve stráni pod hřbitovem je pro cykloturisty umístěna odpočivka. Prvním místem zastavení je Občerstvení U Hastrmana a odpočivka u Klášterního rybníka, kam je možno z trasy odbočit. Dále vede trasa podél Říčky Bobrůvky (Loučky), kolem zbytků středověkého opevnění na vrchu Čepička do Dolních Louček. Nad Dolními Loučkami se nachází zřícenina hradu Lúčka (Střemchov), kam vede z obce vyznačená vycházková trasa. Cyklotrasa nás přivádí do místní části Střemchoví v blízkosti rodného domu astronoma Antonína Mrkose. Ze Střemchoví vede dále cestou, z níž lze obvykle pozorovat velké množství pasoucího se skotu, do Kalů, kde trasa prochází kolem Hospůdky U medvěda. Z obce Kaly lze pokračovat buď přímo nebo přes vrch Babylon, kde je vybudována vyhlídková plošina s panoramatickou mapou a s odpočivkou, do místní části Zahrada. Odtud vede cesta lesem do Nových Štěpánovic, kde přejíždí Svratku a pokračuje do Štěpánovic. Prochází blízkostí železniční stanice Štěpánovice a vede do Lomničky, kde je možnost odbočení do Šerkovic nebo napojení na dálkovou mezinárodní cyklotrasu č. 1 Praha – Brno – Vídeň (Greenways). Cyklotrasa vede podél toku Besénku kolem hory Květnice a dále po proudu řeky Svratky, přes kterou u areálu papíren podruhé přechází. Obcí Předklášteří prochází západním směrem, přes místo možného odbočení k tišnovskému koupališti, do Březiny a na Šárku. V Chaloupkách se okruh uzavírá.
Pro cyklisty, kteří přijedou do území automobilem se nabízí možnost parkování u Restaurace V Chaloupkách v Předklášteří.
Na cykloturistický okruh je možno se napojit u železniční stanice ve Štěpánovicích, kde je rovněž u Obecního úřadu možnost odstavení motorového vozidla. Dalším vhodným místem připojení je obec Dolní Loučky, kam je možno dojet vlakem.
Z Lomničky lze odbočit na cyklotrasu do Šerkovic, která je vedena údolím Besénku po nově zpevněné komunikaci a míjí významné krajinné prvky VKP Podskalky a VKP Olšičky. V Šerkovicích se cyklotrasa napojuje na dálkovou cyklistickou trasu č. 1 Greenways Praha – Brno – Vídeň (Greenways), po níž lze pokračovat do Lomnice u Tišnova, případně dále.
V Lomničce, na začátku obce, je možné napojení na mezinárodní cyklotrasu č. 1 Praha – Brno – Vídeň (Greenways), která je vedena po silnici přes Tišnov a Drásov do Brna. Mezinárodní cyklotrasa Praha – Brno – Vídeň je v úseku procházejícím Mikroregionem PORTA vedena po silnici III/3771 a dále po silnici II/379.
V Lomničce, u kaple sv. Bedřicha začíná trasa vedoucí do Železného. Prochází kolem významného krajinného prvku - VKP Hradisko a pokračuje na Stanoviska, sídlo Jezdecké školy MVDr. Ilji Hrejsy, kde je možnost dohodnout výcvik jízdy na koni nebo hypoterapii a kanisterapii. Ze Stanovisek je krásný výhled do širokého okolí. Mimo zástavbu je trasa náročnější – vhodná pro horská kola.
Strmé svahy jižní, jihozápadní až západní a jihovýchodní expozice od úzce klenutého vrcholového hřbetu do široké sníženiny Tišnovské kotliny (20 ha, 320 – 449 m n. m.) s pomístně vystupujícími kameny na povrch s porosty s převahou dubu zimního (Quercus petraea) různých věkových stadií, s ojedinělou příměsí habru obecného (Carpinus betulus), javoru mléče (Acer platanoides), místy hojněji borovice lesní (Pinus Sylvestris). Ostrůvkovité keřové patro tvoří svída krvavá (Swida sanquinea). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí nedopustit přeměnu na borové monokultury. Zbytky dubových porostů v budoucnu opět obnovit na porosty převážně dubové. V současných borových kulturách podporovat vtroušené listnáče.
Dolní část mělkého úvalu (0,5 ha, 310 m n. m.) protékaná občasným tokem se zbytkem mokřadních travobylinných společenstev. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí kosení, případně zatravnění zorané půdy.
Zbytky lužního a břehového porostu v údolí středního toku Besénku s přirozenou druhovou skladbou s převahou olše lepkavé (Alnus glutinosa), vrby bílé (Salix alba), javoru mléče (Acer platanoides) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí sanace divokých skládek, údržba porostů, případně ořezávání vrb.
Travnatá lada na vyvýšenině nad údolím Besénku v nadmořské výšce 299 m s četnými teplomilnými druhy rostlin a roztroušeným náletem habru, dubu a babyky. Výskyt teplomilných druhů hmyzu. Pravobřežní svah Besénku zarostlý duby, habry, javory, místy akátem. Z hlediska zájmů ochrany přírody je třeba lada nehnojit, neorat, kosit, zamezit rozšíření akátu.
Kaple sv. Bedřicha – státem chráněná kulturní památka – má být pozdně barokní stavbou z roku 1756. V roce 1852 ji nově postavil bývalý majitel tišnovského panství Bedřich Schell z Schellenberku.
Volně stojící budova obdélného půdorysu s půlkruhovým závěrem. Fasáda členěna na nároží polosloupy s jednoduchou hlavicí. Boční stěna prolomena jednou okenní osou s ustupujícím segmentovým záklenkem, kněžiště se dvěma okenními osami s rovněž ustupujícím segmentovým záklenkem. Hlavní průčelí prolomeno pravoúhlým vchodem s profilovaným ostěním. V nadpraží rytý maiuskulní nápis: V. (vystavěno) 1852 a O. (opraveno) 1874. Kolem vchodu plasticky vysazený pravoúhle zalomený rám proveden bosáží. Nad vchodem kruhové okno s profilovanou šambránou, nad ním kordonová římsa segmentově vypjatá. Nad průčelím zvonička, čtyřboká věž, zastřešena stanem. Kaple plochostropá, kněžiště s půlkruhovým závěrem.
Nově byla kaple opravena a její okolí upraveno v r. 1994.
Boží muka byla roku 1866 postavena na kopci Čimperku na památku prusko-rakouské srážky u Tišnova.