BoračBoračwww.borac.cz
První písemná zmínka o Borači je z r. 1368. Bohunek z Borače odporoval zápisu do desk zemských v Nové Vsi a ve Skryjích, že jest na tom zboží upsáno věno jeho sestry. Obec však existovala již o více než 100 let dříve, vznikla pravděpodobně kolonisací kláštera v Doubravníku. Místní jméno Borač je odvozeno od osobního jména Borák. Přivlastňovací příponou se koncové k měkčí na č a vzniká Borač. Význam jména byl asi Borač dvůr, tj. Borákův dvůr. Příslušela do r. 1593 panství pernštejnskému. Zmíněného roku byla prodána klášteru Porta Coeli. V panství kláštera tišnovského zůstává do r. 1792, kdy byl klášter zrušen. Pak se majitelé často střídali, až r. 1848 se stává svobodnou obcí, na 12 let spojena s Podolím. Nejstarší urbáře tišnovského kláštera uvádějí v Borači 20 gruntů a robotní povinnost 3 dny v týdnu s potahem a platy vrchnosti 11 – 16 zlatých ročně. R. 1784 byly roboty přeměněny na peněžní dávky. R. 1830 má Borač 32 domů kolem potoka. Od r. 1870 vzniká místní část Líščí, od r. 1933 Vrbí. R. 1853 staví obec kapli zasvěcenou Panně Marii Růžencové r. 1855, v r. 1875 dvoutřídní školu, dříve se vyučovalo v pastoušce.
Území obce Borač tvoří sloučené a dříve samostatné obce Borač a Podolí v údolí Svratky pod Veselským chlumem. Katastrální území Podolí leží na levém břehu řeky, na jejím pravém břehu se rozkládá katastrální území Borače. Obce se uvádějí r. 1368 jako zemanské sídlo u pernštejnské stezky. Územím prochází silnice II. třídy č. 387 Vír, Nedvědice, Tišnov a silnice III. třídy č. 38720 Borač – Podolí.
Krajinu lze charakterizovat jako sevřené údolí Svratky, vysoká lesnatost, přirozený tok řeky Svratky, kopcovitý malebný terén, chráněný jako přírodní park Svratecká hornatina. Na suchých skalách v okolí rostou teplomilné rostliny.
Rodiště spisovatele romanopisce Josefa Uhra (1880 – 1908). Pamětní deska na rodném domku v osadě Podolí.
Upozornění na trasu je umístěno u hlavní silnice při odbočce na Podolí. Vycházková trasa je vyznačena od parkoviště u Obecního úřadu v Borači (pro motorizované návštěvníky) v souběhu se zelenou turistickou značkou přes ocelový most přes Svratku, kolem „Boračské pálenice“, přes železniční přejezd u nádraží, kde je možnost napojení pro návštěvníky, kteří přijedou vlakem. Trasa pokračuje kolem rodného domku spisovatele Josefa Uhra (1880 – 1908) v Podolí, kde je umístěna pamětní deska, kolem dřevěné zvoničky, při cestě je situován kříž s památnými lipami. Ve vzdálenosti cca 1,2 km nad obcí se vycházková trasa odpojí od zelené turistické značky a pokračuje po lesní cestě vedené téměř po vrstevnici. V místě dálkových výhledů se trasa dále napojuje na červenou turistickou značku a sestupuje do obce podél toku řeky Svratky.
Trasa začíná na parkovišti u Obecního úřadu ve Štěpánovicích (resp. u železniční stanice Štěpánovice), kde je propojena s velkým okruhem. Lukami podél železniční tratě je vedena do Podolí, místní části Borače, kde je možno zhlédnout, rodný dům spisovatele Josefa Uhra a kde je železniční stanice a možnost vlakového spojení. Po historickém ocelovém mostě přes Svratku přichází trasa do Borače, kde je možné se zastavit na odpočinkové ploše s dětským hřištěm, případně využít místních možností občerstvení. Z Borače vede cesta do obce Kaly, kde se pod vrchem Babylon spojuje s velkým okruhem. Tady je možno zvolit cestu přes vrch Babylon s vyhlídkou nebo vrch objet a využít trasy vedené obcí. Z Kalů pokračuje trasa přes Zahradu do Nových Štěpánovic a odtud do obce Štěpánovice, kde se okruh uzavírá.
V úseku Borač - Kaly terén vhodný pro horská kola. Souběh se železniční tratí, v úseku Štěpánovice – Podolí lze využít vlaku.
Kaple s obrazem Panny Marie Růžencové na okraji obce při silnici do Štěpánovic. Nad vchodem vročení 1853.
Boží muka z konce 18. století při silnici na Doubravník asi 100 metrů za obcí má podobu zděného hranolu, završeného nízkou stanovou střechou.
Silniční příhradový ocelový obloukový most s dolní mostovkou, vynášený kamennými břežními opěrami, převádí místní komunikaci přes Svratku z obce Borač na Podolí. Mostovka, vynesená příhradovou konstrukcí, je železobetonová trámová a její pojízdná plocha je kryta asfaltovým povrchem.
Na ocelové konstrukci mostu jsou umístěny čtyři litinové tabulky (na každém konci dvě) s nápisy: „Postaven nákladem silničního výboru okresu Tišnovského za předsedy F. Životského mostárnou Mor. Slezské železářské společnosti v Přívoze roku 1910“ a „Dovolené zatížení mostu vozem o váze 800 kg, parním válcem 14000 kg, tlačenici lidí 400 kg pro m2, rychlá jízda zakázána, postaven za úřadování starosty P. Uhra“.
Most v Borači je dnes již ojedinělým a velmi zajímavým dokladem historického vývoje mostního stavitelství, životního způsobu a prostředí společnosti počátku 20. století a je projevem tvůrčích schopností člověka.
Josef Uher se narodil 14. prosince 1880 v rodině chudého tkalce. Obecnou školu vychodil v Borači, jeho učitelem byl Josef Soukal (1852 – 1928), básník z okruhu moravských almanachů Zora. Měšťanskou školu navštěvoval v Tišnově a po třech letech odešel na učitelský ústav v Brně, kde v r. 1900 maturoval. Jako učitel působil v Židenicích, Babicích u Rosic, Ostrovačicích, Padochově u Oslavan a ve Vranově. Od roku 1906 vážně nemocen, třikrát se léčil u Středozemního moře. Zemřel 5. prosince 1908 v Brně.
Venkovský učitel Josef Uher žil svůj krátký život v brněnském literárním ovzduší. Účastnil se literárních akcí, které měly být manifestací proti uměleckému monopolu Prahy, avšak ráz jeho díla nebyl ani zdaleka regionální.
Za svého života připravil Josef Uher k vydání tři knihy próz : „Kapitoly o lidech kočovných a jiná próza“, „Má cesta“ a „Dětství a jiné povídky“. Zvláštní kapitolou jeho díla jsou básně, které byly vydány pouze jedenkrát, v roce 1941.
Dolní Loučkywww.dolniloucky.cz
Obec Dolní Loučky vznikla jako osada na tomto místě ve 2. polovině 13. století v souvislosti se stavbou raně gotického hradu Lúčka na vysoké ostrožně zvané Hradisko. Hrad Lúčka stál jíž před rokem 1200, neboť si zachoval své původní slovanské jméno. První zprávy a doklady o hradu jsou již ze 13. století. Hrad se stal obyvatelům osady častým útočištěm při nájezdech vojsk a loupeživých hord. V roce 1236 hrad náležel pánům z Deblína. Byl jejich majetkem, ale zapsán na něm je Hartlík z Lúčky a psal se obyčejně Archleb de Dubna. On a jeho manželka Buzka (Budislava) jsou prvními známými majiteli hradu a panství v polovině 13. století. Na jaře roku 1241 vtrhly na Moravu hordy tatarské a v květnu zajel jeden oddíl až do zdejšího okolí. Zpustošil právě dostavěný klášter Porta Coeli v Předklášteří. a nevyhl se ani Dolním Loučkám. Je však pravděpodobné, že se lidé opět zachránili na hradě Lúčce. Vesnici, dvůr, podhradí a několik roubených domků lehlo popelem.. Archleb ve stáří rozdělil svůj majetek, Lúčku dostal jeho syn Vítek. V letech 1292 až 1322 žil na hradě Lúčka Vítek, psal se Vítek z Lúčky. Měl svůj erb, který se v základě zachoval až do dnešní doby. Vítek zemřel v r. 1322, kde je pohřben není známo Byl posledním z "deblínských", který držel hrad Lúčku, po něm ji získali pánové z rodu "kunštátského". A od pánů z Kunštátu se odvíjí náš dnešní znak a prapor obce - černý pás mezi dvěma modrými.
Z hradu, který byl z části pobořen za husitských válek a úplně zničen ve 2. polovině 15. století, se dodnes zachovaly zbytky, z nichž lze získat dosti přesné informace o velikosti hradu. Lze rozeznat příkop, půdorys, zasypanou studnu. Od roku 1519 až do zrušení patrimoniální správy byla obec s hradem součásti tišnovského panství.
Dolní Loučky leží v poříční kotlině. Středem obce protéká řeka Loučka, která se pod Květnicí vlévá do řeky Svratky. Území obce je tvořeno sídelními útvary Dolní Loučky a Střemchoví, které tvoří administrativně jednu obec – Dolní Loučky.
Rodiště astronoma Doc. RNDr. Antonína Mrkose, CSc. (1918 – 1996) – rodný dům ve Střemchoví
Vycházkový okruh prochází katastrálními územími Dolní Loučky, Střemchoví, Zahrada a Kaly. Začíná v Dolních Loučkách u hostince „U Suchánků“, vede uliční zástavbou k řece Loučce, kolem hasičského cvičiště a podél řeky k východisku na zříceninu hradu Lúčka nazývaného rovněž hrad Střemchov, odkud jsou krásné výhledy na okolní krajinu. Trasa pokračuje přes vrchol a sestupuje do Střemchoví k rodnému domu astronoma Antonína Mrkose (Střemchoví č. 8). Odtud cesta stoupá kolem kanadského ořechu k vyhlídce na Horce, kde je umístěno posezení s lavičkami. Následuje stoupání přes Vysokou na vrchol Křivoš (464 m n. m.) - místo dalekých rozhledů, kde je vybudována vyhlídková plošina s panoramatickou mapou a odpočinkové posezení. Sestup kolem „kamenné chaty“ cestou podél lesa do osady Zahrada. Na konci zástavby je umístěn dřevěný kříž. Trasa pokračuje do obce Kaly, s možností občerstvení v hospůdce „U medvěda“. Dále vede kolem Návrší a místní části Lhoty, kde je možno pozorovat velké množství pasoucího se skotu. Sestup do Dolních Louček s uzavřením vycházkového okruhu u hostince „U Lepků“.
Velký cykloturistický okruh Mikroregionu PORTA má začátek v Předklášteří u Restaurace V Chaloupkách, u níž je parkoviště. Ve stráni pod hřbitovem je pro cykloturisty umístěna odpočivka. Prvním místem zastavení je Občerstvení U Hastrmana a odpočivka u Klášterního rybníka, kam je možno z trasy odbočit. Dále vede trasa podél Říčky Bobrůvky (Loučky), kolem zbytků středověkého opevnění na vrchu Čepička do Dolních Louček. Nad Dolními Loučkami se nachází zřícenina hradu Lúčka (Střemchov), kam vede z obce vyznačená vycházková trasa. Cyklotrasa nás přivádí do místní části Střemchoví v blízkosti rodného domu astronoma Antonína Mrkose. Ze Střemchoví vede dále cestou, z níž lze obvykle pozorovat velké množství pasoucího se skotu, do Kalů, kde trasa prochází kolem Hospůdky U medvěda. Z obce Kaly lze pokračovat buď přímo nebo přes vrch Babylon, kde je vybudována vyhlídková plošina s panoramatickou mapou a s odpočivkou, do místní části Zahrada. Odtud vede cesta lesem do Nových Štěpánovic, kde přejíždí Svratku a pokračuje do Štěpánovic. Prochází blízkostí železniční stanice Štěpánovice a vede do Lomničky, kde je možnost odbočení do Šerkovic nebo napojení na dálkovou mezinárodní cyklotrasu č. 1 Praha – Brno – Vídeň (Greenways). Cyklotrasa vede podél toku Besénku kolem hory Květnice a dále po proudu řeky Svratky, přes kterou u areálu papíren podruhé přechází. Obcí Předklášteří prochází západním směrem, přes místo možného odbočení k tišnovskému koupališti, do Březiny a na Šárku. V Chaloupkách se okruh uzavírá.
Pro cyklisty, kteří přijedou do území automobilem se nabízí možnost parkování u Restaurace V Chaloupkách v Předklášteří.
Na cykloturistický okruh je možno se napojit u železniční stanice ve Štěpánovicích, kde je rovněž u Obecního úřadu možnost odstavení motorového vozidla. Dalším vhodným místem připojení je obec Dolní Loučky, kam je možno dojet vlakem.
Hrad Lúčka stál již před rokem 1200, neboť si zachoval svoje původní slovanské jméno. Později budované hrady měly názvy poněmčené (např. Pernštejn). První zprávy a doklady o hradu jsou ze 13. století. Hrad Lúčka byl velký středověký hrad postavený na horském hřbetu, místy velmi příkrém. Dnes se této 412 m vysoké hoře říká Hradisko. Není známo, kdo hrad Lúčku i samotné Dolní Loučky založil, dnešní rozvaliny však udávají dosti přesné informace o jeho někdejší velikosti.
Přestože byl hrad zcela opuštěn již v roce 1497, jeho základní zdivo se dochovalo téměř celé dodnes. Hrad se skládal ze dvou částí, které od sebe byly odděleny hlubokým příkopem – předhradí a vlastní hrad. Příkop byl hluboký a široký, chránil hrad proti přepadům. Z předhradí byl do samotného hradu jediný vstup po mostě, který se zvedal. Zevní hradní zeď měla značnou šířku a byla opatřena střílnami a cimbuřím. U hradní brány stála okrouhlá věž, která se nedochovala. Je patrné, kde byla sklepení a hluboká hradní studna, dnes zcela zasypaná. Zdivo hradu bylo rozmetáno po lese a je zarostlé.
V letech 1292 až 1322 žil na hradě Vítek z Lúčky, jehož erb se v zásadě zachoval do dnešní doby. Vítek zemřel v r. 1322 a není známo, kde je pohřben. Byl posledním z „deblínských“, který držel hrad Lúčku, po něm ji získali pánové z rodu „kunštátského“. Od pánů z Kunštátu se odvíjí dnešní znak a prapor obce – černý pás mezi dvěma modrými.
Jednolodní stavba s presbytářem s trojbokým závěrem. Jádro kostela pochází z poloviny 13. století. Hranolová věž na západní straně, postavená pravděpodobně již před rokem 1486, je prolomena architektonicky zajímavým středověkým portálem, původně z druhé čtvrtiny 13. století, dodatečně sestaveným a upraveným koncem 15. století. Pozdější úpravy v 18. a 19. století daly kostelu dnešní ráz. Čelní kněžiště pokrývá malovaný triptich Pláč sv. Martina, dílo Milivoje Husáka (z r. 1987). Z vybavení kostela je pozoruhodná křtitelnice ze 17. století. Zvon byl podle nápisového vlysu ulit v roce 1491.
Kamenná zeď kolem kostela původně ohrazovala hřbitov, na západní straně je přerušena bývalou čtyřbokou márnicí, která byla v třicátých letech 20. století upravena na bránu. Vstupní brána je od roku 1986 vyzdobena rozsáhlou freskou Příchod sv. Cyrila a Metoděje od Jana Floriana. Před bránou jdou umístěny pískovcové plastiky sv. Václava a sv. Ludmily od sochaře Josefa Bajáka, signované iniciálami JB. V roce 1994 byl kostel nově opraven. Kostel včetně ohradní zdi s branou a márnice jsou státem chráněnými památkami.
Nejvýraznější dominantou obce je železniční viadukt, největší inženýrské dílo na trati Brno – Havlíčkův Brod, nad údolím Libochůvky. „Most míru“ byl vybudován v letech 1939 -1953 podle projektu upraveného do konečné verze Petrem Havránkem. Za války byly postaveny malé oblouky, po válce velký oblouk, který má rozpětí 120 m a je největším železobetonovým obloukem v ČR. Celková délka mostu je 300 m a výška 30 m. Na něj navazující tunel je 633 m dlouhý. V části Mezihoří se pne nad údolím Loučky desetiobloukový železobetonový železniční 180 m dlouhý most na kamenných pilířích s klenutými oblouky.
V letech 1944 – 1945 byla v katastru obce v železničním tunelu, dokončeném v roce 1942 (postaveném firmou Ing. Zdeněk Kruliš Praha a označovaném jako A nebo č. 1), umístěna jedna z částí továrny Diana, vyrábějící trupy stíhaček Messerschmitt Bf 109. Továrna Diana, G. m. b. H., měla zejména v údolí říčky Loučky vybudovánu celou řadu pomocných, většinou dřevěných objektů (sklady, kuchyně, ubytovny), které mnohdy převzala od firmy Kruliš stavějící dráhu. Některé z nich jsou využívány k různým účelům dodnes, po jiných jsou patrny základy. V lesní stráni nad Mezihořím se zachoval i jeden ze dvou nouzových východů z tunelu A, vybudovaný po jeho obsazení Dianou. V letech 1944 – 1945 procházela katastrem obce od Mezihoří do Chytálek úzkorozchodná dráha 760 mm, spojující tišnovské nádraží s tunely B a C u Níhova. Němci ji vybudovali pro dopravu materiálu a zaměstnanců továrny Diana. Dodnes jsou patrny pozůstatky po této trati, jako jsou náspy, propustky, patky mostů (zejména u mostu přes Libochůvku).
Doc. RNDr. Antonín Mrkos, CSc., světoznámý astronom, polárník, optik, horolezec a meteorolog, se narodil 27. ledna 1918 ve Střemchoví. Jako student střední školy se zajímal o chemii. Astronomie se stala jeho druhou největší láskou. Po maturitě na gymnáziu a uzavření vysokých škol v roce 1939 byl až do konce války totálně nasazen. Významnými povahovými rysy Antonína Mrkose byla obrovská vůle, schopnost koncentrace, sebekázeň, disciplinovanost, zodpovědnost a výjimečná paměť.
Svoji profesní dráhu začíná v roce 1945 v observatoři na Skalnatém plese ve Vysokých Tatrách, kde působí do roku 1950. Současně v letech 1946 – 1950 studuje dálkově Přírodovědeckou fakultu Komenského univerzity v Bratislavě. V roce 1950 odchází jako vedoucí meteorologické observatoře na Lomnický štít, kde ve výšce 2632 m n. m., obnoví astronomickou observatoř. RNDr. Antonín Mrkos se stal naším největším lovcem komet. Objevil jich celkem čtrnáct, pojmenovaných jeho jménem je dvanáct.
V letech 1957 - 1959 se zúčastnil třetí sovětské expedice do Antarktidy. Cílem expedice byl komplexní výzkum Antarktidy v rámci programu Mezinárodního geofyzikálního roku. RNDr. Mrkos měl za úkol měření intenzity světla noční oblohy, polárních září a soumraků podle samostatného československého programu a současně se podílel na plnění společných výzkumných úkolů expedice. Jeho zásluhou zavlála na jižním geomagnetickém pólu československá vlajky jako druhá v historii, hned po sovětské. Do Antarktidy se vrátil ještě jednou v letech 1961 – 1963 se sedmou sovětskou expedicí v čele čtyřčlenné československé skupiny.
V roce 1965 přichází Antonín Mrkos na Kleť, nejvyšší horu jihočeského Blanenského lesa, vysokou 1084 metrů. Na vrcholu byla observatoř, ovšem bez dalekohledu. Sám sestrojil dalekohled, který přinesl řadu objevů, zejména planetek a komet. Antonín Mrkos a jeho spolupracovníci objevili sami z dosud známých 3500 takových objektů k roku 1991 půldruhého tisíce. Ke sklonku působení doktora Antonína Mrkose na Kleti se mu podařily dva významné objevy : v roce 1990 objev zvláštní planetky typu Apollo a v roce nechtěného odchodu z Kleti - 1991 poslední 14. komety. Aby mohl v pozorování pokračovat, rozhodl se na jaře 1996 pro postavení dalekohledu na své zahradě v Praze. 29. května 1996 však náhle opouští tento pozemský svět a je pochován na hřbitově v Dolních Loučkách.
Opadavý strom se široce rozvětvenou korunou, dorůstající výšky 30 metrů. Kmen má statný, rovný, krytý tmavou, šedohnědou až černou kůrou. Listy jsou lichozpeřené, aromatické. Jednodomá dřevina s květy nahromaděnými v jehnědách. Plodem je kulovitý, jedlý, hnědý ořech, ponořený do zelené nažky, až 5cm dlouhý. Ořešák černý je americkým příbuzným druhem evropského ořešáku královského. Vyskytuje se na východě Severní Ameriky, zejména ve státech od Massatchusets po Texas. V Evropě je vysazován jako okrasná dřevina v parcích a zahradách. Pro svou krásnou kresbu je dřevo ořešáků černých velmi ceněno a dosahuje na světových trzích pozoruhodných cen. Dnes se většinou loupe na dýhy.
Exemplář nad Dolními Loučkami je velmi krásný. Soliterní umístění umožnilo rozvoj pravidelné koruny, která má průměr kolem 15-ti metrů. Kmen má ve výčetní výšce průměr 70 cm. Vitální, zjevně nepoškozená, dlouhodobě perspektivní dřevina.
Kalyhttp://mesta.obce.cz/web/index.asp?u=6232
Kaly jsou vysoko položenou obcí u silnice z Tišnova do Dolní Rožínky. Území obce je tvořeno sídelními útvary Kaly a Zahrada, které tvoří administrativně jednu obec. Asi 1 km severovýchodně od obce Kaly se nachází kopec Babylon (505,8 m n. m.), místo dalekých rozhledů.
Vycházková trasa začíná v obci Kaly, u vodní nádrže, v jejíž blízkosti se nachází památkově chráněná zvonička. Kolem hospůdky „U medvěda“ prochází trasa do severní části obce a dále využívá částečně zpevněné polní cesty vedoucí do Borače. Z ní se vycházková trasa po přibližně 0,5 km odpojuje a pokračuje severovýchodním směrem na vrch Babylon. Vrchol kopce není zalesněn a skýtá výhledy do dalekého okolí na všechny světové strany. Proto zde byla postavena vyhlídková plošina, vybavená panoramatickou mapou okolí s vyznačením výrazných bodů s uvedením jejich názvů. Další průběh trasy lze volit alternativně:
a) sestup na výchozí cestu,
b) propojení na komunikaci v místní části Zahrada.
pokračování cestou do Borače.
Velký cykloturistický okruh Mikroregionu PORTA má začátek v Předklášteří u Restaurace V Chaloupkách, u níž je parkoviště. Ve stráni pod hřbitovem je pro cykloturisty umístěna odpočivka. Prvním místem zastavení je Občerstvení U Hastrmana a odpočivka u Klášterního rybníka, kam je možno z trasy odbočit. Dále vede trasa podél Říčky Bobrůvky (Loučky), kolem zbytků středověkého opevnění na vrchu Čepička do Dolních Louček. Nad Dolními Loučkami se nachází zřícenina hradu Lúčka (Střemchov), kam vede z obce vyznačená vycházková trasa. Cyklotrasa nás přivádí do místní části Střemchoví v blízkosti rodného domu astronoma Antonína Mrkose. Ze Střemchoví vede dále cestou, z níž lze obvykle pozorovat velké množství pasoucího se skotu, do Kalů, kde trasa prochází kolem Hospůdky U medvěda. Z obce Kaly lze pokračovat buď přímo nebo přes vrch Babylon, kde je vybudována vyhlídková plošina s panoramatickou mapou a s odpočivkou, do místní části Zahrada. Odtud vede cesta lesem do Nových Štěpánovic, kde přejíždí Svratku a pokračuje do Štěpánovic. Prochází blízkostí železniční stanice Štěpánovice a vede do Lomničky, kde je možnost odbočení do Šerkovic nebo napojení na dálkovou mezinárodní cyklotrasu č. 1 Praha – Brno – Vídeň (Greenways). Cyklotrasa vede podél toku Besénku kolem hory Květnice a dále po proudu řeky Svratky, přes kterou u areálu papíren podruhé přechází. Obcí Předklášteří prochází západním směrem, přes místo možného odbočení k tišnovskému koupališti, do Březiny a na Šárku. V Chaloupkách se okruh uzavírá.
Pro cyklisty, kteří přijedou do území automobilem se nabízí možnost parkování u Restaurace V Chaloupkách v Předklášteří.
Na cykloturistický okruh je možno se napojit u železniční stanice ve Štěpánovicích, kde je rovněž u Obecního úřadu možnost odstavení motorového vozidla. Dalším vhodným místem připojení je obec Dolní Loučky, kam je možno dojet vlakem.
Trasa začíná na parkovišti u Obecního úřadu ve Štěpánovicích (resp. u železniční stanice Štěpánovice), kde je propojena s velkým okruhem. Lukami podél železniční tratě je vedena do Podolí, místní části Borače, kde je možno zhlédnout, rodný dům spisovatele Josefa Uhra a kde je železniční stanice a možnost vlakového spojení. Po historickém ocelovém mostě přes Svratku přichází trasa do Borače, kde je možné se zastavit na odpočinkové ploše s dětským hřištěm, případně využít místních možností občerstvení. Z Borače vede cesta do obce Kaly, kde se pod vrchem Babylon spojuje s velkým okruhem. Tady je možno zvolit cestu přes vrch Babylon s vyhlídkou nebo vrch objet a využít trasy vedené obcí. Z Kalů pokračuje trasa přes Zahradu do Nových Štěpánovic a odtud do obce Štěpánovice, kde se okruh uzavírá.
V úseku Borač - Kaly terén vhodný pro horská kola. Souběh se železniční tratí, v úseku Štěpánovice – Podolí lze využít vlaku.
Kaple sv. Maří Magdaleny je státem chráněnou kulturní památkou. Byla postavena v roce 1883 v místě původní zvoničky, v roce 1994 byla opravena.
Kaple má čtvercový půdorys se skosenými nárožími. Vchod je segmentově zaklenutý, strop je ve tvaru české placky. Profilovaná římsa nese sedlovou střechu, v jejímž vrcholu je otevřená čtyřboká zvonice, završená čtyřbokou stanovou stříškou s křížem.
Nad vchodem je ve výklenku umístěna plastika sv. Floriána, restaurovaná v roce 1995 J. Hoškem ze Zahrady. Součástí oltáře je socha sv. Jana Nepomuckého od neznámého umělce. Umělecky hodnotná socha světce vznikla koncem 18. století.
Lomničkawww.lomnicka.cz
Obec Lomnička je ves, položená 277 m n.m. v okrouhlém údolí ohraničeném nevysokými pahorky Květnice, Dřínové, Lysé, Rejholce a Činperku. Pozemky zdejšího katastru se rozkládají kolem vsi a měří celkem 634 ha. O minulosti obce je zpráv poskrovnu. Patřila prý původně zeměpánu. První písemná zmínka o naší obci je z roku 1235, kde byla uvedena pod názvem Lomnice, názvy se postupně měnily - Lominiz, Lomniczka, Lomnitschka - v roce 1924 Lomnička.
Dějiny Lomničky jdou ruku v ruce jako vlastnický majetek kláštera porta Coeli (Brána nebes) tišnovského ženského řádu cisterciaček, založeným královnou Konstancií za přispění jejích synů Václava I. českého krále a Přemysla markraběte moravského. Královna vynaložila na stavbu kláštera celý svůj majetek a listinou vydanou 6. června 1235 v Brně, darovala klášteru ves "Lomnici" / Lomničku, kterou obdařila stejnými právy, jaká měl sám klášter od svého založení. Aby se příliš nezmenšil majetek markraběte, přijal za tuto ves Přemysl od své matky královny Konstancie 100 hřiven stříbra. Tuto donaci pak v dodatku listiny potvrdili král Václav I. i olomoucký biskup Robert. Ves Lomnici (Lomničku - v originále listiny jmenovaná "Lomnice" je všeobecně ztotožňována se vsí Lomničkou 2 km severně od Tišnova, tato ves je rozdílná od Lomnice, která leží za Lomničkou 8 km severně od Tišnova a patřila do 17. století pánům z Lomnice) měl pak klášter v držení po celou dobu své existence. Slavnostní listina o tom byla vydána 27. srpna 1235 v Perugii. Vesnici potvrdil jako klášterní statek sám papež Řehoř IX., který vyňal klášter a jeho statky z pravomoci diecézního biskupa a osvobodil je od jakýchkoliv desátků. Tím pádem se ves, vlastnictví kláštera, stala zcela nezávislou vrchnosti a podléhala pouze klášteru.
Starobylých, zvláště významných budov, v obci není. Mezi staré budovy je možno zařadit stavení dvora poplužního, náležejícího Porta Coeli v Předklášteří. V roce 1782 byl klášter císařem Josefem ll. zrušen a poplužní dvůr se stal zemanským statkem. Od roku 1789 jej vlastnil Jan Homoláč, později byl prodán dražbou Matějíčkovi. Jeho syn Emanuel ho prodal roku 1821 Kolářovi a roku 1825 byl prodán majiteli tišnovského panství v Předklášteří, Bedřichu Schellovi svobodnému pánu ze Schellenbergu. Tak byl opět připojen k původnímu panství. Od roku 1949 byl užíván zemědělským družstvem, dnes je v dezolátním stavu.
Pozoruhodné svým vzhledem jsou domy č. 4 (nově opraven v r. 1998) a dům č. 26 (Sáblíkův mlýn).
Dům č. 26 je asi z roku 1743. V roce 1825 jej vlastnil Rychnovský František. Později pan Bloudek, od kterého nemovitost odkoupil Josef Sáblík a přebudoval dům na mlýn (původně malá textilní fabrička na zpracování lnu). Byl zde vybudován katr na pořez dřeva, v roce 1952 zrušen a odvezen do Jihlavy .Y roce 1964 bylo ve mlýně u Sáblíků ukončeno mletí. Dnes slouží jako rodinný dům.
Oplocený objekt vodárny v polích u cesty do Jamného leží na katastru Lomničky a Železného. Zděná budova mezi vzrostlými smrky je označena letopočtem 1931. Na katastru obce se nachází zdroj pitné vody pro Tišnov. V letech 1930 -1931 byl vybudován vodovod z pramenné oblasti v polích mezi Lomničkou a Jamným. V letech 1972 -1974 byla postavena uprostřed obce budova úpravny vody.
V Lomničce byly postaveny 2 vodojemy a 2 vodojemy byly postaveny pod Květnicí, které zásobují město Tišnov. Ztratila se voda z některých studní, a proto byl po obci proveden rozvod vody a do domů instalovány vodovodní přípojky.
Východiskem vycházkové trasy je parkoviště u Obecního úřadu v Lomničce s doporučením odbočení k památkově chráněné kapličce sv. Bedřicha a zachované selské usedlosti č. 4 s pamětní deskou legionáře padlého v 1. světové válce. Trasa vede severním směrem na konec obce a dále pokračuje podél lesa „Pod Rejholcem“. Ekologicky významný krajinný prvek Rejholec se vyznačuje strmými svahy převážně jižní a jihozápadní expozice od úzce klenutého vrcholového hřbetu do široké sníženiny Tišnovské kotliny. V porostech převažuje dub zimní v různých věkových stádiích. Vyznačeny jsou dva volitelné vycházkové okruhy:
Trasa vede k Šerkovické hájovně, u níž přechází do katastrálního území obce Šerkovice. V bývalé hájovně přepadlo gestapo v únoru 1945 partyzány z oddílu „Jermak“. Velitel oddílu padl, komisař byl zajat a popraven a rodina hajného odvlečena do koncentračního tábora. Od hájovny cesta pokračuje kolem významného krajinného prvku Ochůzka, výběžku lesního komplexu s převahou dubu zimního s příměsí habru a borovice, polní tratí Padělky podél hranice katastrů do obce Šerkovice. Dále vede po silnici ke kapličce s doporučeným odbočením k památkově chráněné sušírně ovoce. Je to drobné roubené hospodářské stavení, situované na okraji obce při cestě do zahrad a polí, které reprezentuje způsob hospodaření s ovocem v podhůří Českomoravské vrchoviny v minulosti. Vnitřní zařízení sušírny je porušeno.
Trasa vede dále po mostě přes potok Besének a proti toku Brusné s realizovanými „poldry“, kde jsou nasazeny žáby a mloci. Významný krajinný prvek Brusná v délce 1 km zahrnuje břehový porost podél přirozeného spodního toku potoka Brusná. V dřevinném patře roste olše lepkavá, vrba křehká, líska, hlohy, srstka aj. Trasa se vrací zpět a dále pokračuje po pravém břehu Besénku kolem Vidové, remízku na krátkém strmém svahu východní expozice nad potokem Besének. Významný krajinný prvek Vidové má pestrou dřevinnou skladbu – javor mléč, babyka, olše lepkavá a šedá, dub zimní, habr jilm, třešeň i druhově bohatý bylinný podrost.
Trasa překračuje hranici katastrů a vrací se na území Lomničky, kde prochází mezi plochami dalších dvou významných krajinných prvků: Podskalky a Olšičky. Podskalky zahrnují travnatou ladu nad údolím Besénku s četnými teplomilnými druhy rostlin a roztroušeným náletem habru, dubu a babyky. Zbytky lužního a břehového porostu v údolí středního toku Besénku se zachovalou přirozenou dřevinnou skladbou s převahou olše lepkavé, vrby bílé, javoru mléče a jasanu ztepilého prezentuje významný krajinný prvek Olšičky. Cesta pokračuje zpět k východisku výletu do Lomničky, kde je možné se občerstvit v restauraci Na hamrech.
Malý vycházkový okruh se z cesty „Pod Rejholcem“ po cca 1,6 km odpojuje a vede kolem významného krajinného prvku Šerkovické padělky, mělkého úvalu v nadmořské výšce 310 m, protékaného občasnou vodotečí, kde se nachází ojedinělý zbytek louky s vlhkomilnými druhy rostlin (blatouch bahenní, rákos). Dalším zastavením na trase je významný krajinný prvek Šerkovický rybníček, obklopený lemem přírodě blízkých luk. Rybníček je ojedinělou lokalitou rozmnožování obojživelníků. V příjemném přírodním prostředí u rybníka jsou osazeny lavičky. Trasa pokračuje podél silnice do Lomničky zpět k místu, kde se napojí na výchozí trasu.
Velký cykloturistický okruh Mikroregionu PORTA má začátek v Předklášteří u Restaurace V Chaloupkách, u níž je parkoviště. Ve stráni pod hřbitovem je pro cykloturisty umístěna odpočivka. Prvním místem zastavení je Občerstvení U Hastrmana a odpočivka u Klášterního rybníka, kam je možno z trasy odbočit. Dále vede trasa podél Říčky Bobrůvky (Loučky), kolem zbytků středověkého opevnění na vrchu Čepička do Dolních Louček. Nad Dolními Loučkami se nachází zřícenina hradu Lúčka (Střemchov), kam vede z obce vyznačená vycházková trasa. Cyklotrasa nás přivádí do místní části Střemchoví v blízkosti rodného domu astronoma Antonína Mrkose. Ze Střemchoví vede dále cestou, z níž lze obvykle pozorovat velké množství pasoucího se skotu, do Kalů, kde trasa prochází kolem Hospůdky U medvěda. Z obce Kaly lze pokračovat buď přímo nebo přes vrch Babylon, kde je vybudována vyhlídková plošina s panoramatickou mapou a s odpočivkou, do místní části Zahrada. Odtud vede cesta lesem do Nových Štěpánovic, kde přejíždí Svratku a pokračuje do Štěpánovic. Prochází blízkostí železniční stanice Štěpánovice a vede do Lomničky, kde je možnost odbočení do Šerkovic nebo napojení na dálkovou mezinárodní cyklotrasu č. 1 Praha – Brno – Vídeň (Greenways). Cyklotrasa vede podél toku Besénku kolem hory Květnice a dále po proudu řeky Svratky, přes kterou u areálu papíren podruhé přechází. Obcí Předklášteří prochází západním směrem, přes místo možného odbočení k tišnovskému koupališti, do Březiny a na Šárku. V Chaloupkách se okruh uzavírá.
Pro cyklisty, kteří přijedou do území automobilem se nabízí možnost parkování u Restaurace V Chaloupkách v Předklášteří.
Na cykloturistický okruh je možno se napojit u železniční stanice ve Štěpánovicích, kde je rovněž u Obecního úřadu možnost odstavení motorového vozidla. Dalším vhodným místem připojení je obec Dolní Loučky, kam je možno dojet vlakem.
Z Lomničky lze odbočit na cyklotrasu do Šerkovic, která je vedena údolím Besénku po nově zpevněné komunikaci a míjí významné krajinné prvky VKP Podskalky a VKP Olšičky. V Šerkovicích se cyklotrasa napojuje na dálkovou cyklistickou trasu č. 1 Greenways Praha – Brno – Vídeň (Greenways), po níž lze pokračovat do Lomnice u Tišnova, případně dále.
V Lomničce, na začátku obce, je možné napojení na mezinárodní cyklotrasu č. 1 Praha – Brno – Vídeň (Greenways), která je vedena po silnici přes Tišnov a Drásov do Brna. Mezinárodní cyklotrasa Praha – Brno – Vídeň je v úseku procházejícím Mikroregionem PORTA vedena po silnici III/3771 a dále po silnici II/379.
V Lomničce, u kaple sv. Bedřicha začíná trasa vedoucí do Železného. Prochází kolem významného krajinného prvku - VKP Hradisko a pokračuje na Stanoviska, sídlo Jezdecké školy MVDr. Ilji Hrejsy, kde je možnost dohodnout výcvik jízdy na koni nebo hypoterapii a kanisterapii. Ze Stanovisek je krásný výhled do širokého okolí. Mimo zástavbu je trasa náročnější – vhodná pro horská kola.
Strmé svahy jižní, jihozápadní až západní a jihovýchodní expozice od úzce klenutého vrcholového hřbetu do široké sníženiny Tišnovské kotliny (20 ha, 320 – 449 m n. m.) s pomístně vystupujícími kameny na povrch s porosty s převahou dubu zimního (Quercus petraea) různých věkových stadií, s ojedinělou příměsí habru obecného (Carpinus betulus), javoru mléče (Acer platanoides), místy hojněji borovice lesní (Pinus Sylvestris). Ostrůvkovité keřové patro tvoří svída krvavá (Swida sanquinea). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí nedopustit přeměnu na borové monokultury. Zbytky dubových porostů v budoucnu opět obnovit na porosty převážně dubové. V současných borových kulturách podporovat vtroušené listnáče.
Dolní část mělkého úvalu (0,5 ha, 310 m n. m.) protékaná občasným tokem se zbytkem mokřadních travobylinných společenstev. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí kosení, případně zatravnění zorané půdy.
Zbytky lužního a břehového porostu v údolí středního toku Besénku s přirozenou druhovou skladbou s převahou olše lepkavé (Alnus glutinosa), vrby bílé (Salix alba), javoru mléče (Acer platanoides) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí sanace divokých skládek, údržba porostů, případně ořezávání vrb.
Travnatá lada na vyvýšenině nad údolím Besénku v nadmořské výšce 299 m s četnými teplomilnými druhy rostlin a roztroušeným náletem habru, dubu a babyky. Výskyt teplomilných druhů hmyzu. Pravobřežní svah Besénku zarostlý duby, habry, javory, místy akátem. Z hlediska zájmů ochrany přírody je třeba lada nehnojit, neorat, kosit, zamezit rozšíření akátu.
Kaple sv. Bedřicha – státem chráněná kulturní památka – má být pozdně barokní stavbou z roku 1756. V roce 1852 ji nově postavil bývalý majitel tišnovského panství Bedřich Schell z Schellenberku.
Volně stojící budova obdélného půdorysu s půlkruhovým závěrem. Fasáda členěna na nároží polosloupy s jednoduchou hlavicí. Boční stěna prolomena jednou okenní osou s ustupujícím segmentovým záklenkem, kněžiště se dvěma okenními osami s rovněž ustupujícím segmentovým záklenkem. Hlavní průčelí prolomeno pravoúhlým vchodem s profilovaným ostěním. V nadpraží rytý maiuskulní nápis: V. (vystavěno) 1852 a O. (opraveno) 1874. Kolem vchodu plasticky vysazený pravoúhle zalomený rám proveden bosáží. Nad vchodem kruhové okno s profilovanou šambránou, nad ním kordonová římsa segmentově vypjatá. Nad průčelím zvonička, čtyřboká věž, zastřešena stanem. Kaple plochostropá, kněžiště s půlkruhovým závěrem.
Nově byla kaple opravena a její okolí upraveno v r. 1994.
Boží muka byla roku 1866 postavena na kopci Čimperku na památku prusko-rakouské srážky u Tišnova.
Předklášteříwww.predklasteri.cz
První písemné listiny zmiňující se o lokalitě Předklášteří jsou z roku 1233 a jsou svázány s klášterem Porta coeli, který založila a vystavěla královna Konstancie. Na pozemcích kláštera vznikla obec, jejíž jméno odráží její polohu – před klášterní zdí. Založením kláštera započala výraznější přeměna okolní krajiny. Byly založeny rybníky, pole, louky a pastviny, sady, vinice a šafránice. Přírodní ráz krajiny Předklášteří byl ovlivněn lidskou činností výrazně již v raném středověku. Založení cisterciáckého kláštera jako kolonizačního řádu se projevilo promyšleným hospodařením jak v zemědělské, tak v lesní krajině a které se odrazilo na positivním krajinném rázu území.
Mimořádně hodnotnou estetickou dominantou v krajině jsou extenzivní sady, louky a pastviny na svazích západně od obce a louky a břehové porosty v nivě Svratky a Loučky. Krajinné estetické dominanty se doplňují s výrazným rozsáhlým areálem kláštera a hřbitovního kostela.
Nejvýznamnější částí obce je areál kláštera Porta coeli (Brána nebes), který patří k nejvýznamnějším středověkým stavebním památkám na území České republiky. Dochoval se rozsáhlý komplex klášterních budov – dnes státem chráněná kulturní památka zcela mimořádného významu – se dvěma kostely včetně hospodářských objektů, barokní sýpky, bývalého pivovaru, několika zahrad a části hradeb. Klášter, budovaný v přechodném románsko–gotickém slohu pro řeholi cisterciaček, který založila kolem roku 1233 královna Konstancie, vdova po Přemyslu Otakaru I, za podpory svých synů – krále Václava I. a markraběte moravského Přemysla. se záhy stal důležitým feudálem povodí Svratky. Byl silně opevněn a mimo hradby chráněn i rybníky. Na kopci nad klášterem byla postavena strážní věž.
Za husitských válek byl klášter vypleněn a obnoven až roku 1454 novým vysvěcením kostela. V roce 1619 byl zrušen moravskými stavy, avšak již v roce 1625 opět obnoven. Po stavebních úpravách v 2. polovině 17. století a v 18. století dostal celý areál dnešní podobu. Nařízením Josefa II. byl klášter v roce 1782 opět zrušen. Objekt sloužil průmyslovým účelům a budova proboštství byla upravena na sídlo správy velkostatku. Roku 1861 koupil velkostatek ženský cisterciácký klášter v hornolužickém Marienthalu a po stavebních úpravách byl v roce 1901 klášter Porta coeli nově osídlen jeptiškami. V roce 1950 byl zrušen potřetí a znovu obnoven v roce 1990. Veřejnosti je přístupná bazilika, křížová chodba a kapitulní síň. Od r. 1990 probíhá postupná rekonstrukce klášterních budov pro potřeby řádu.
Součástí areálu kláštera Porta coeli je skupina 18 lip velkolistých a 1 jírovec maďal. Jejich vysazení se datuje zhruba do roku 1625. Lípy staré více než 350 let dosahují výšky až 27 m a v obvodu kmene ve výšce 130 cm nad zemí až 482 cm. Většinou jde o mohutné stromy s dosti prostornými dutinami, částečně prosychajícími a olámanými korunami.
Hřbitovní kostelík Nejsvětější Trojice je významnou stavbou v pozdně gotickém a renesančním slohu. Byl postaven v roce 1555 a v roce 1678 přestavěn.
Vycházková trasa provází návštěvníka areálem cisterciáckého kláštera Porta coeli. Areál kláštera je obehnán vysokou kamennou zdí – opevněním. K ohradní zdi byly přistavěny hospodářské budovy přízemní i jednopatrové, většinou obdélného půdorysu, v nice je umístěna socha sv. Floriána.
Nejvýznamnější stavbou areálu je bazilika Nanebevzetí Panny Marie, postavená v době založení kláštera v přechodném románsko - gotickém slohu, s monumentálním gotickým portálem francouzského katedrálního typu. Chrám je zaklenut křížovými žebrovými klenbami, nad kněžištěm šestidílnou žebrovou klenbou, nejstarší u nás. Interiér chrámu je pozdně barokní se sochařskou výzdobou od J. Winterhaldera st. a O. Schweigla a s oltářními obrazy od F. A. Maulbertsche, Ign. Raaba a J. Sterna.
Nejcennějším prvkem baziliky Nanebevzetí Panny Marie je původní portál z doby založení kláštera, který dal klášteru název Porta coeli – brána nebes. Je bohatě zdoben plastikami apoštolů, dvou lvů, zvířecími motivy aj. Architektonická kompozice portálu vyjadřuje zčásti podněty románské, zčásti již ohlasy klasické gotiky. Nad portálem je umístěna rozeta s profilovanou šambránou.
Na severní straně přiléhá k bazilice Nanebevzetí Panny Marie komplex klášterních budov. Objekty jsou seskupeny kolem dvou kvadratur. Konvent s čtyřdílnou křížovou chodbou se zvířecími ornamenty na hlavicích a konzolách kleneb a s rajskou zahradou při severní straně chrámu. Na východní straně křížové chodby je situována kapitulní síň obdélníkového půdorysu. Nádvoří druhého dvora uzavírají mladší jednopatrové budovy.
Sýpka je volně stojící třípatrová budova obdélného půdorysu s hladkou fasádou.
Ostatní budovy většinou barokní ze 17. a 18. století. Proboštství je jednopatrová budova obdélného půdorysu třikrát zalomeného, ukončeného čtyřbokou věží se zvonicí. Průčelí členěno v přízemí třemi vchody půlkruhově zaklenutými.
Současný klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie je jednolodní neorientovaná obdélná stavba v pseudogotickém slohu, vystavěna na přelomu 19. a 20. století, navazující na starý kostel a klášterní areál. Loď je zaklenuta třemi poli křížové klenby se dvěma svorníky, kněžiště zaklenuto rovněž křížovou klenbou. Ve sklepeních kaple byly objeveny základy starší kaple sv. Kateřiny.
V klášteře je umístěno Podhorácké muzeum s expozicí dějin kláštera, Předklášteří, Tišnova a tradičních řemesel a galerie malířů Podhorácka.
Druhým zastavením na vycházkové trase je areál hřbitovního kostela s márnicí nad klášterem. Renesanční hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice datovaný do roku 1555 je orientovaná jednolodní stavba s pětibokým závěrem. V průčelí je pravoúhlý portál s kamenným profilovaným ostěním. Márnice je barokní kaple postavená kolem roku 1700 na obdélném půdorysu se zaobleným nárožím v závěru.
Na hřbitově při průčelí kostela je umístěn památkově chráněný náhrobek Josefa Břenka z roku 1878. Je zde pochován akademický sochař Josef Břenek a jeho syn Josef Břenek, c. k. vlakvedoucí, který padl za vlast jako příslušník 8. regimentu v bitvě u Doboje.
Občerstvení poskytuje Restaurace a penzion U kláštera, Restaurace v Chaloupkách a nedaleká cukrárna a kavárna Cheri.
Vycházková trasa „Jubileum“ začíná na Náměstí 5. května, vede kolem Restaurace V Chaloupkách a dále stoupá po chodníku přiléhajícím k parkovišti za restaurací na prostranství na Stráňově, kde vlevo se nachází hřbitov s kostelem a vpravo trasa pokračuje ulicí Troubnou.
Prvním zastavením na vycházkové trase je areál hřbitovního kostela s márnicí. Renesanční hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice datovaný do roku 1555 je orientovaná jednolodní stavba s pětibokým závěrem. V průčelí je pravoúhlý portál s kamenným profilovaným ostěním. Barokní márnice byla postavena kolem roku 1700 na obdélném půdorysu se zaobleným nárožím.
Na hřbitově při průčelí kostela je umístěn památkově chráněný náhrobek Josefa Břenka z roku 1878. Je zde pochován akademický sochař Josef Břenek, jehož syn Josef Břenek, c. k. vlakvedoucí, padl za vlast jako příslušník 8. regimentu v bitvě u Doboje.
Vycházková trasa pokračuje ulicí Troubnou, kolem laviček pod lipami, dále vozovou cestou, která stoupá k dřevěnému kříži, u něhož je umístěno posezení. Dřevěný trámový kříž, na němž je umístěna postava Krista provedená v plechu a opatřena barevným smaltem
Trasa vede dále kolem návrší Čepička (na pravé straně), na němž se dochovaly zbytky středověkého opevnění, postaveného pány z Pernštejna ve 2. čtvrtině 15. století jako opevněný bod na klášterním panství po jeho vyplenění husity. Dva okružní příkopy s valy obklopovaly ústřední plošinu s dřevěnou zástavbou a se zbytky kamenné hradby s baštou. Stavba však nebyla nikdy dokončena, neboť po obnově kláštera ztratila svůj smysl.
Nad lomem Troubný se vycházková trasa napojuje na naučnou stezku, vybudovanou Lesy České republiky, s. p. V místě napojení naučná stezka končí, vycházková trasa tak pokračuje v jejím protisměru. Naučná tabule s poetickými texty uvádí mj. citát Ludwiga van Beethovena:
„Jak jsem šťasten, že mohu kráčet houštinami, lesy, pod stromy, mezi bylinami a skalami, nikdo nemůže zem milovat jako já – vždyť lesy, stromy a skály jsou ohlasem toho, co si člověk přeje.“
Dalším zastavením je „Jubileum“ – jedlový les, který byl vysázen na oslavu 60. výročí panování císaře Františka Josefa I. Vzrostlé jedle působí impozantním dojmem. Naučná tabule je ilustrována podobiznou císaře a současně informuje o jedli – Douglasce tisolisté, o jejím původu a nárocích na životní podmínky.
Vycházková trasa vede k místu, kde se setkává modře značená turistická trasa s trasou zeleně značenou, po níž dále pokračuje ke „sněžné jámě“. Dřevěný srub ukrývá „sněžnou jámu“, která slouží k uskladnění sazenic vyzvednutých z lesních školek a připravených k zalesnění do lesních porostů v jarních měsících. Do jámy se v zimě navozí a nadusá sníh, na který se po rozjaření navezou sazenice. Je to dočasný mezisklad, kde si ve tmě a chladu sazenice prodlužují dobu vegetačního klidu před výsadbou. V blízkosti „sněžné jámy“ je krytá studna.
Trasa přichází k pomníku Prosba lesa, který byl postaven v devadesátých letech 20. století. Má podobu kamenné mohyly s bílou mramorovou deskou s textem:
„Milý člověče! Jsem dárcem tepla ve Tvém krbu za chladných nocí v zimě a dárcem přívětivého chládku v žáru letního slunce. Já jsem dal trámoví Tvému obydlí a desku Tvému stolu. Ze mne je lože, ve kterém spáváš, i kleč Tvého rádla. Já jsem dodal topůrko do Tvé sekery a branku do Tvého plotu. Ze mne je dřevo Tvé kolébky i Tvé rakve. Jsem tím, čím pro blahobyt je chléb a pro krásu kvítko. Slyš tedy moji prosbu: Nepustoš mne.“
Místo poučení a odpočinku doprovází naučná tabule tematicky zaměřená na modřín a jeho specifika. Nedaleko odtud se dochoval hraniční kámen s iniciálami TC, vysoký asi 30 cm a označující hranice majetku kláštera Porta coeli.
Další zastavení naučné stezky je u výzkumné plochy se smrkem černým. Jedná se o nejrozsáhlejší sbírku proveniencí smrku černého dosud ověřovanou v Evropě. Je zde téměř 50 proveniencí (potomstev) uvedeného druhu z velké části areálu přirozeného rozšíření v Kanadě. O výzkumné ploše a prováděném výzkumu informuje naučná tabule.
Následuje naučné zastavení, které je věnováno seznámení se zajícem. Na tabuli je uveden popis živočicha, jeho životních charakteristik a specifik, týkajících se trávicího ústrojí a přijímání potravy. Poučení je ilustrováno kresbami.
Orientační šipka nás upozorňuje na změnu směru vycházkové trasy – odbočení na strmou stezku, která vyúsťuje na hranici katastru města Tišnova při silnici do Deblína „U sv. Jana“. Socha z 19. století je chráněnou kulturní památkou. Za silničním kruhovým objezdem je Restaurace Červený mlýn s parkovištěm. Zde vycházková trasa končí.
Pokud bychom orientační šipku vycházkové trasy nerespektovali a pokračovali dále v cestě po zelené značce, dostali bychom se k místu, kde naučná stezka začíná. Je zde umístěn informační panel, který vítá návštěvníky přicházející na trasu v lokalitě Závist.
Občerstvení na začátku trasy poskytuje Restaurace v Chaloupkách. Trasa končí u Restaurace Červený mlýn v Tišnově.
Velký cykloturistický okruh Mikroregionu PORTA má začátek v Předklášteří u Restaurace V Chaloupkách, u níž je parkoviště. Ve stráni pod hřbitovem je pro cykloturisty umístěna odpočivka. Prvním místem zastavení je Občerstvení U Hastrmana a odpočivka u Klášterního rybníka, kam je možno z trasy odbočit. Dále vede trasa podél Říčky Bobrůvky (Loučky), kolem zbytků středověkého opevnění na vrchu Čepička do Dolních Louček. Nad Dolními Loučkami se nachází zřícenina hradu Lúčka (Střemchov), kam vede z obce vyznačená vycházková trasa. Cyklotrasa nás přivádí do místní části Střemchoví v blízkosti rodného domu astronoma Antonína Mrkose. Ze Střemchoví vede dále cestou, z níž lze obvykle pozorovat velké množství pasoucího se skotu, do Kalů, kde trasa prochází kolem Hospůdky U medvěda. Z obce Kaly lze pokračovat buď přímo nebo přes vrch Babylon, kde je vybudována vyhlídková plošina s panoramatickou mapou a s odpočivkou, do místní části Zahrada. Odtud vede cesta lesem do Nových Štěpánovic, kde přejíždí Svratku a pokračuje do Štěpánovic. Prochází blízkostí železniční stanice Štěpánovice a vede do Lomničky, kde je možnost odbočení do Šerkovic nebo napojení na dálkovou mezinárodní cyklotrasu č. 1 Praha – Brno – Vídeň (Greenways). Cyklotrasa vede podél toku Besénku kolem hory Květnice a dále po proudu řeky Svratky, přes kterou u areálu papíren podruhé přechází. Obcí Předklášteří prochází západním směrem, přes místo možného odbočení k tišnovskému koupališti, do Březiny a na Šárku. V Chaloupkách se okruh uzavírá.
Pro cyklisty, kteří přijedou do území automobilem se nabízí možnost parkování u Restaurace V Chaloupkách v Předklášteří.
Na cykloturistický okruh je možno se napojit u železniční stanice ve Štěpánovicích, kde je rovněž u Obecního úřadu možnost odstavení motorového vozidla. Dalším vhodným místem připojení je obec Dolní Loučky, kam je možno dojet vlakem.
Z Předklášteří vede značená cyklotrasa ve směru na tišnovské koupaliště, dále je možno pokračovat do Březiny a na Šárku v Herolticích.
Jižní svah (výměra 3,5 ha) s teplomilnými a suchomilnými přírodě blízkými travinobylinnými společenstvy. Místy nálet šípku a trnky. Svah rozděluje stará vrstevnicová cesta s pásem dřevin (habr, dub, ovocné dřeviny aj., ve spodním patře šípky, trnky, svída). Údolnice pod svahem je zarostlá javory (klen, babyka), místy duby, šípky, trnkami, ovocnými dřevinami. Lokalita s bohatým výskytem entomofauny.
Horní část severovýchodního svahu nad extenzivním, místy zpustlým jabloňovým sadem. Přírodě blízká travobylinná společenstva jsou místy porostlá náletem šípku. (Výměra 0,3 ha.)
Severní až severovýchodní svah s extenzivně využívanou plochou travobylinných společenstev (výměra 1,8 ha). Místy nálet šípku a trnky. V hřbetní části vychází z lesního komplexu kamenice s habry, duby a šípky.
Úzce klenutý vrcholový hřbet Čepičky, probíhající ve směru východ – západ, nad hlubokým údolním zářezem Loučky, v nadmořské výšce 350 – 391 m. Vrcholová část je intenzivně zprohýbána příkopy a valy – zbytky po středověké strážní věži. V podloží se stýkají žuly až ortoruly svratecké s křemennými slepenci. Ve vrcholové části je dominantní habr s příměsí dubu zimního a buku, na svazích borové porosty s výplní dubu zimního a habru. (Výměra 4,2 ha.)
Dvě strže (o výměře 3,0 ha) v prostoru severozápadního svahu lyžařské sjezdové tratě v Předklášteří. Dřevinná skladba pestrá (dub, osika, jedle, smrk, borovice, habr aj.), ekotonové lemy tvoří trnka a šípek.
Skalnatý rulový hřbítek (0,9 ha) v nadmořské výšce 387 m, přirozené lesní společenstvo s převahou javorů.
Areál kláštera Porta coeli (Brána nebes) patří k nejvýznamnějším středověkým stavebním památkám na území České republiky. Dochoval se rozsáhlý komplex klášterních budov – dnes státem chráněná kulturní památka zcela mimořádného významu – se dvěma kostely včetně hospodářských objektů, barokní sýpky, bývalého pivovaru, několika zahrad a části hradeb.
Klášter, budovaný v přechodném románsko–gotickém slohu pro řeholi cisterciaček, který založila kolem roku 1233 královna Konstancie, vdova po Přemyslu Otakaru I, za podpory svých synů – krále Václava I. a markraběte moravského Přemysla, který je zde stejně jako zakladatelka pohřben. Za husitských válek byl klášter vypleněn a obnoven až v roce 1454 novým vysvěcením kostela. V roce 11619 byl zrušen moravskými stavy, avšak již v roce 1625 opět obnoven. Po stavebních úpravách ve druhé polovině 17. století (kamenné ostění okna sakristie kostela nese letopočet 1650) a v 18. století dostal celý areál dnešní podobu. V roce 1782 byl klášter z nařízení císaře Josefa II. opět zrušen. Objekt sloužil průmyslovým účelům (byla v něm koncem 18. století zřízena barvírna textilní manufaktury V. Mundyho) a budova proboštství byla upravena na sídlo správy velkostatku. Roku 1861 koupil tišnovský velkostatek ženský cisterciácký klášter v hornolužickém Marienthalu a po stavebních úpravách byl v roce 1901 klášter Porta coeli nově osídlen jeptiškami. V roce 1950 byl zrušen potřetí a znovu obnoven v roce 1990. Veřejnosti je přístupný kostel, křížová chodba a kapitulní síň. Od roku 1990 probíhá postupná rekonstrukce klášterních budov pro potřeby řádu. V roce 1995 byly všechny zbývající objekty v areálu kláštera předány cisterciáckému řádu.
Dříve klášterní, od roku 1782 farní kostel Nanebevzetí Panny Marie je mohutná trojlodní bazilika bez věže. Má příčnou loď s pětibokým presbytářem. Kostel byl postaven v letech 1233 – 1239, zaklenut je křížovou žebrovou klenbou, presbytář má křížovou klenbu šestidílnou. Mobiliář kostela je barokní, obrazy jsou díla malířů F. A. Maulbertsche, J. Sterna a I. Raaba, sochařská výzdoba dílem J. Winterhaldera st. A O. Schweigla. V předsíni kostela je umístěno několik kamenných náhrobků abatyší kláštera. Sousoší Kristus na Olivetské hoře ve výklenku vpravo od západního portálu je renesanční prací z konce 16. století. Pod hlavní kostelní lodí se nachází hrobka, do které jsou dodnes pohřbívány členky řádu. Nejcennějším prvkem baziliky Nanebevzetí Panny Marie je původní portál z doby založení kláštera, který dal klášteru název Porta coeli – brána nebes. Je bohatě zdoben plastikami apoštolů, dvou lvů, zvířecími motivy aj. Architektonická kompozice portálu vyjadřuje zčásti podněty románské, zčásti již ohlasy klasické gotiky. Nad portálem je umístěna rozeta s profilovanou šambránou.
Konvent kláštera Porta coeli tvoří soubor budov s původním raně gotickým jádrem a s mnoha gotickými, renesančními a barokními přístavbami. Severní strany baziliky se dotýká křížová chodba, která byla dokončena kolem roku 1260. S původní raně gotickou klenbou, s bohatou ornamentální i figurální plastickou výzdobou, je dnes nejzachovalejší raně středověkou stavbou svého druhu na Moravě. Křížová chodba obklopuje čtvercový rajský dvůr, na východní straně k ní přiléhá kapitulní síň s křížovými žebrovými klenbami na dvou pilířích a s původním kamenným čtenářským pultem uprostřed místnosti.
Nový klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie je jednolodní neorientovaná obdélná stavba, vystavěná v letech 1900 – 1901 na místě staré barokní sýpky nalevo od portálu původního chrámu v souvislosti s obnovou kláštera podle plánů stavitele Františka Pavlů v novogotickém slohu. Loď je zaklenuta třemi poli křížové klenby se dvěma svorníky, kněžiště zaklenuto rovněž křížovou klenbou. Ve sklepeních kaple byly objeveny základy starší kaple sv. Kateřiny. Autorem rozměrného obrazu sv. Bernarda je J. Šichan.
Barokní budova bývalého proboštství dostala dnešní podobu přestavbou v 18. století. Před rokem 1848 byla sídlem správy panství a je často v různých písemnostech označována jako zámek. Nejstarší stavební etapu kláštera z třicátých let 13. století připomínají zachovalé pískovcové kvádry ve zdivu východní části budovy. V období klasicismu na počátku 19. století byla přistavěna třípatrová věž. Autorem reliéfu žehnajícího Krista na východním průčelí je sochař Josef Břenek, který zde v letech 1872 – 1878 bydlel. Od roku 1955 sídlí v budově Podhorácké muzeum s expozicí dějin kláštera, Předklášteří, Tišnova a tradičních řemesel a galerie malířů Podhorácka.
Do dnešní doby se uchovala větší část barokní ochranné obvodové zdi se vstupní branou do celého areálu. Vstup do vlastního kláštera – bývalá fortna – se nachází vedle sakristie původně klášterního, dnes farního kostela. Letopočet 1899 nad vchodem připomíná rok obnovy, znak abatyše Marie Skřimířské z Pilsenburka je datován letopočtem 1635.
Mohutná barokní sýpka v hospodářské části kláštera stojí poblíž bývalého pivovaru. Je to tříposchoďová budova obdélného půdorysu s hladkou fasádou se zachovalým dřevěným interiérem. Poměrně zachovalá je rozsáhlá nízká budova bývalé sladovny za pivovarem.
Stará barokní kašna je od roku 1989 uložena v zahradě za budovou proboštství. Od Josefa Břenka je reliéf Panny Marie na zdi hospodářské budovy v zahradě za proboštstvím. Antonín Břenek, syn Josefa Břenka, vytvořil v letech 1875 – 1878 reliéf královny Konstancie na stěně bývalé hovorny vedle fortny. Ve výklenku zdi mezi hospodářskými budovami a pivovarem je umístěna socha sv. Floriána. Na několika místech v klášterním areálu jsou dodnes zachována označení o stavebních zásazích, většinou vročení s iniciálami abatyší (např. na vstupní bráně, na západním průčelí kostela, na ovčírně, na místě vtoku náhonu do zahrady proboštství aj.).
Zajímavou stavbou v objektu kláštera je mlýnský náhon; vytéká z řeky Loučky, teče pod budovou proboštství i pod dalšími klášterními budovami, jen zčásti je na nádvoří odkrytý. Na povrch vytéká až za obvodovou zdí a silnicí u restaurace Pančava a teče přes obec a papírnu do řeky Svratky.
Hřbitov se nachází uprostřed zástavby v části zvané Na Stráňově. Ve středu hřbitova stojí kostelík Nejsvětější Trojice – jednolodní obdélníková stavba s žebrově zaklenutým polygonálním závěrem – cenná stavba v pozdně gotickém a renesančním slohu. Kostelík byl postaven v roce 1555 a v roce 1678 přestavěn a později opravován. Nad vchodem je letopočet vzniku a iniciály abatyše kláštera Porta coeli Barbory Konické ze Švábenic.
V průčelí pravoúhlý portál s kamenným profilovaným ostěním – pruty, ve vrcholu erb. Nad portálem okno půlkruhově zaklenuté. Fasáda zakončena stupňovitým štítem na způsob cimbuří. Jednoduchá římsa nese sedlovou střechu, ve vrcholu čtyřboká otevřená lucerna završená cibulí, lucerničkou a makovicí s křížem.
Stejně jako kostelík je státem chráněnou kulturní památkou i márnice z doby kolem roku 1700. Kaple obdélného půdorysu se zaobleným nárožím v závěru s výrazným štítem, v jehož vrcholu je dvojramenný kříž, je jednou z mála dochovaných barokních staveb tohoto druhu.
Za presbytářem hřbitovního kostelíka je na zemi položeno deset náhrobních kamenů označujících hroby členů rodiny Schellů, majitelů panství v 19. století.
Na hřbitově při průčelí kostela je umístěn památkově chráněný náhrobek sochaře Josefa Břenka z roku 1878. Je zde pochován akademický sochař Josef Břenek a jeho syn Josef Břenek, c. k. vlakvedoucí, který padl za vlast jako příslušník 8. regimentu v bitvě u Doboje.
Na zalesněné výšině zvané Čepička asi 1 km západně nad klášterem Porta coeli jsou zachovány zbytky středověkého opevnění, postaveného pány z Pernštejna ve druhé čtvrtině 15. století jako opevněný bod na zabraném klášterním panství po jeho vyplenění husity. Dva okružní příkopy s valy obklopovaly ústřední plošinu s dřevěnou zástavbou a se zbytky kamenné hradby s baštou. Stavba však nebyla nikdy dokončena, neboť po obnově kláštera ztratila svůj smysl.
18 lip velkolistých (Tilia platyphyllos) a jeden jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) stojí v obci Předklášteří jednak podél vstupní cesty a jednak přímo v areálui kláštera Porta coeli. Skupina lip je součástí památky I. kategorie – cisterciáckého kláštera. Jejich vysazení se datuje zhruba do roku 1625. Původně vedlo stromořadí od vstupní brány až do zadního traktu dvora. Do dnešní doby zde zůstaly zachovány jen dva stromy. Lípy staré více než 350 let dosahují výšky až 27 metrů a v obvodu kmene ve výšce 130 cm nad zemí až 482 cm. Většinou jde o mohutné stromy s dosti prostornými dutinami, částečně prosychajícími a olámanými korunami.
Skupina památných stromů „Jubileum“ je rukopisem vynikajícího lesníka Tomáše Weinzettela. Jako lesmistr spravoval lesní majetek velkostatku Porta coeli zhruba v období před, mezi a v průběhu světových válek. Vzhledem k tomu, že studoval na německých školách a odborně zaškoleného personálu v této době nebylo mnoho, je ovoce jeho působení v našich lesích patrné dodnes.
V Moravském zemském archivu lze nalézt přesnou evidenci o hospodaření v lesích kláštera. Weinzettel zaváděl na tehdejší dobu i pokrokové nepůvodní dřeviny: douglasku tisolistou, borovici černou nebo i trnovník akát, který rovněž nebyl domácí dřevinou. Semena nechal dovážet z Rakous a rozpěstoval je v místních školkách, po kterých zbyly už jen pozapomínané místní názvy. Produkovaly sazenice pro vlastní potřebu i prodej okolním hospodářům v množství od 100 do 380 tisíc sazenic ročně ! V okolí Předklášteří se s těmito dřevinami setkáme na Květnici (akát a borovice černá) a douglaska tisolistá je v podobě nepřehlédnutelných velikánů roztroušená kolem staré lesní cesty v Troubné, na Čepičce a ve skupině památných stromů „Jubileum“.
Název této skupiny stromů charakterizuje důvod její výsadby – byla vysázena na počest 60. výročí panování tehdejšího vladaře Franze Josefa. Podle těchto údajů vychází rok zalesnění na letopočet 1908. Věk stromů 96 let není v lesním hospodaření nic neobvyklého. Porosty tohoto i většího stáří nalezneme za Úsuším, na Čepičce nebo nad Klínkem. Neobvyklé jsou však jejich rozměry, které jsou oproti stejně starým porostům nadprůměrné. Zajímavý je i spon, ve kterém byl porost založen. Doublaska je rychlerostoucí dřevinou, která má svůj původ v Severní Americe s centrem areálu na pobřeží Tichého oceánu a v oblasti Skalnatých hor. Že se jí v Troubné zalíbilo, dokazují dimenze 67 chráněných stromů: obvod kmene od 93 do 276 cm a výška téměř 40 m. Průměrná hmota jednoho kmene je přes 3 m3.
Vzhledem k unikátnosti těchto stromů byla rozhodnutím odboru životního prostředí Městského úřadu v Tišnově dne 29. 4. 2004 vyhlášena skupina památných stromů „Jubileum“ v k. ú. Předklášteří.
Komplex kláštera Porta coeli, 666 02 Předklášteří
tel.: 549 412 293, tel./fax: 549 410 098
www.muzeumbrnenska.cz/predklasteri.htmOtevřeno denně mimo pondělí:
1.5. – 30.9.: 9.00 hod. – 12.00 hod., 13.00 hod. – 17.00 hod.
1.10. – 30.4.: 8.00 hod. – 12.00 hod., 13.00 hod. – 16.00 hod.
Pavel Ivánek, správce lyžařského areálu
Ul. Pod Horkou, 666 02 Předklášteří
Tel.: 549 412 684, 606 305 293, e-mail: Pivanek@volny.cz
Informace: www.vlekpredklasteri.czProvozní doba vleku:
Po – Pá: 10.00 hod. – 20.00 hod.
So – Ne: 09.00 hod. – 20.00 hod.Při dobrých sněhových podmínkách je k dispozici vlek o délce 450 m s převýšením 100 m o kapacitě vleku 800 osob/hod. Specialitou lyžařského areálu Klínek je travní lyžování. Lyžařský areál na Klínku s umělým travnatým povrchem byl vybudován počátkem osmdesátých let 20. století a stal se místem několika republikových mistrovství v lyžování na trávě.
Šerkovicewww.serkovice.cz
První písemná zmínka o Šerkovicích je uváděna k roku 1293 (Schirkewitz). Tvrz v obci je připomínána k roku 1464 jako majetek místního zemanského rodu. Stávala v místech domů č. 15 a 16. Náležel k ní nepatrný statek z dílu Šerkovic a Tisová. Na konci 15. století byl rozdělen mezi lomnické a tišnovské panství a tvrz zanikla. Na dnešním katastru obce se nacházela zaniklá ves Tisová (jako pustá se uvádí v letech 1464 – 1466). Gruntovní kniha z roku 1653 obsahuje zápisy o 11 gruntech. V roce 1839 bylo v obci 24 domů a 212 obyvatel, v roce 1869 27 domů a 221 obyvatel, v roce 1900 37 domů a 204 obyvatel, v roce 1930 44 domů a 209 obyvatel, v roce 1961 56 domů a 207 obyvatel a při předposledním sčítání obyvatelstva v roce 1991 65 domů a 182 obyvatel. Z katastrální mapy z roku 1826 je zřejmé, že domy byly situovány pouze podél hlavní komunikace a toku potoka Besénku a teprve později se obec rozšiřovala do dalších směrů.
Šerkovice byly v závěru 2. světové války významným střediskem partyzánského hnutí. V okolních lesích byla základna partyzánů oddílu Jermak. V hájence, postavené klášterem Porta Coeli v roce 1900 asi 1 km od obce na kraji lesa Paní Hora, byl 26. února 1945 přepaden štáb oddílu gestapem. V přestřelce zahynul velitel oddílu a komisař s jedním partyzánem padli do zajetí a byli popraveni v Kounicových kolejích v Brně. Hajný Hejmala s manželkou zahynuli mučednickou smrtí v koncentračním táboře Mauthausen. Na památku této události byl v obci postaven v roce 1965 pomník. Bývalá hájovna byla v letech 1980 až 1990 upravena jako památník partyzánského oddílu Jermak.
19. června 1986 došlo v obci k velké bouři s průtrží mračen a povodní, při které se rozvodnil nejen potok Besének, ale i všechny potůčky protékající obcí. Část obce byla zatopena, některé domy byly strženy, všechny mosty přes potok Besének zničeny a na polích byly velké nánosy bahna a kamení. Při záchranných pracích v Lomnici zahynul jeden hasič. Tři roky trvalo, než se podařilo odstranit nejtěžší následky. Nově upraveno muselo být zejména koryto potoku Besének uvnitř obce. Bylo rozšířeno a vyzděno vysokými bočními stěnami. Pamětníci tvrdí, že 12. července 1922 byla obec postižena podobnými záplavami. Tehdy byl zničen most přes Besének a v roce 1923 byl nahrazen novým železobetonovým mostem, který, ač byl poškozen povodní v roce 1986, slouží dodnes.
Vycházková trasa začíná v trati Nad mlýny a je vedena po „svodnici“ severně nad obcí Šerkovice. Prochází kolem ekologicky významného krajinného celku VKP Melichová s vrcholem 508 m n. m. Jedná se o široce klenutý hřbet a jeho západní, jihozápadní až jižní strmé svahy v nadmořské výšce 420 – 508 m. V lokalitě jsou zachovány zbytky starého dubového porostu a komplex mladších převážně listnatých smíšených porostů (dub zimní, příměs tvoří javor klen, jasan a buk, ve hřbetové části smrk a modřín). Bylinné patro je druhově velmi bohaté. Na vycházkové trase jsou osazeny lavičky pro odpočinek. Trasa sestupuje do obce u bývalé drůbežárny.
Drobný rybníček (1 ha), obklopený lemem přírodě blízkých luk. Ve vtokové části rybníčku souvislý porost rdestu (Potamogeton sp.). Rybníček je ojedinělou rozmnožovací lokalitou obojživelníků v tomto území. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí vybudovat náhradní tůně pro rozmnožování obojživelníků a rozvoj mokřadních společenstev v nivě nad rybníkem (vzhledem k vysoké rybí obsádce je rybníček v tomto směru silně degradován).
Široce klenutý hřbet a jeho svahy západní, jižní a východní expozice (4 ha, 340 – 388 m n. m.) se středněvěkým porostem s převahou dubu zimního (Quercus petraea) s příměsí habru (Carpinus betulus) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí i v dalším obmýtí zachovat převážně dubový porost, zejména na východním svahu je vhodnou příměsí buk. Nezalesňovat travobylinné společenstvo na jižním úpatí (případně kosit či redukovat dřeviny v jejich prospěch).
Břehový porost podél přirozeného spodního toku potoka Brusné. V dřevinném patře olše lepkavá (Alnus glutinosa), vrba křehká (Salix fragilis), líska obecná (Corylus avellana), hloh (Crataegus sp.) atd. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí průběžná údržba břehového porostu.
Remízek (0,5 ha) na krátkém strmém svahu východní expozice nad potokem Besének s pestrou dřevinnou skladbou. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí provádět zdravotní a výchovné probírky, nevysazovat stanovištně a geograficky cizí dřeviny.
Široce klenutý hřbet a jeho západní, jihozápadní až jižní strmé svahy (14 ha, 420 – 508 m n. m.) se zbytkem starého dubového porostu dubu zimního (Quercus petraea) a komplex mladších převážně listnatých smíšených porostů s dubem zimním a dále s příměsí javoru klenu (Acer pseudoplatanus), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) a buku lesního (Fagus sylvatica), ve hřbetové části smrk (Picea abies) a modřín opadavý (Larix decidua). Lokalita je stanoviště pro smrk zcela nevhodná. Hynoucí smrk nelze v žádném případě nahrazovat opět smrkem. Ve zbytku starého porostu je třeba zajistit přirozené zmlazení. Při pěstebních zásazích v mladších porostech podporovat jednotlivě vtroušený buk.
Dřevěná roubená stavba sušírny vznikla asi v polovině 19. století. Bývalá sušírna ovoce je dnes státem chráněnou kulturní památkou v držení soukromého majitele a je využívána jako rekreační objekt. Kronika obce uvádí, že chaloupka č. p. 47 byla kdysi sušírnou lnu, který se zde také předl na kolovratech.
Drobná hospodářská stavba situovaná na okraji obce při cestě do zahrad a polí reprezentuje způsob hospodaření s ovocem v podhůří Českomoravské vrchoviny. Stavení je roubené, boční stěny zpevněny podpůrnými sloupky. Deskové štíty opatřeny dvířky do půdního prostoru. Střecha sedlová, krytý bobrovkou, komínové těleso opatřeno osmi větracími průduchy. Ke stavení je dobudována malá kolna a chlévky jako dodatečné přístavby z prken a kamene. Vnitřní zařízení sušírny je porušeno.
Kaplička na návsi, zasvěcená sv. Anně, byla postavena v roce 1851. Kronika obce uvádí o rok pozdější datum 1852. Před postavením kaple byla v obci jen dřevěná zvonička. Původní zvon zavěšený ve věžičce kaple měl na plášti vročení 1807 a byl za 1. světové války odevzdán 26. dubna 1917 na podporu válečného průmyslu. Nový zvon dostala kaple již na začátku roku 1918. V interiéru kaple je umístěna socha sv. Anny, která je dílem sochaře Josefa Břenka. Kaple je jednoduchá stavba bez výraznějších architektonických detailů a stavebních prvků. Není památkově chráněná. V 80. letech 20. století byla kaple v téměř dezolátním stavu, za pomoci místních řemeslníků se ji však podařilo opravit. Oprava byla financována z dobrovolných příspěvků občanů a místních rodáků.
Bývalá hájovna u lesa Paní hora byla postavena v roce 1900 vlastníkem tamějších lesů klášterem Porta coeli. V roce 1934 se do ní z Březiny přestěhoval hajný Vladimír Hejmala s rodinou. Do historie obce se hájenka zapsala v závěrečných dvou letech 2. světové války, kdy sloužila jako základna partyzánů působících v okolních lesích, zejména oddílu Jermak, který se ukrýval v lesním bunkru u Rašova. Po vyzrazení připravované schůzky partyzánů v ní došlo 26. února 1945 k tragické přestřelce mezi partyzány štábu oddílu Jermak a gestapem, během které zahynul velitel oddílu a komisař s dalším partyzánem padli do zajetí a byli popraveni v Kounicových kolejích v Brně. Hajný Hejmala s manželkou Marií zahynuli mučednickou smrtí v koncentračním táboře v Mauthausenu.
Na památku obětí této události byl v roce 1965 odhalen v obci pomník od sochaře Karla Kryla. Po skončení války do 2. poloviny 70. let 20. století sloužila hájenka dále jako byt hajného. Po vystěhování posledního z nich byla opravena a v letech 1980 – 1990 v ní byl instalován památník partyzánského oddílu Jermak. Expozici spravovalo Okresní muzeum Brno – venkov, které ji po společenských změnách v roce 1989 z provozních a finančních důvodů zrušilo. Z důvodu nedořešení restitučních zákonů je v současné době opuštěna a v majetku státu čeká na případné vrácení Cisterciáckému opatství Porta coeli. Není státem chráněnou památkou.
Štěpánovicewww.stepanovice.cz
První písemná zpráva pochází z roku 1589. Název Štěpánovice je odvozen od Štěpána II. z Kamene, který jimi rozmnožil statky kláštera doubravnického. Štěpánovice byly založeny již ve 14. stol., v 16. století náležely spolu s obcí Zahrada k panství Drahotínskému. V roce 1592 je držitel panství perštýnského Pavel z Katharu prodal vrchnímu komořímu Moravy Hynkovi Brtnickému z Waldsteinu, který je následujícího roku postoupil výměnou pannenskému klášteru v Tišnově. Administrace státních statků prodala panství r. 1799 svobodnému panu Vilému Mundimu, jeho syn je pak r. 1821 prodal Bedřichu svobodnému panu Wittinghofovi a jeho vdova r. 1861 prodala toto panství cisterciáckým jeptiškám z Marienthalu v Sasích.
V r. 1894 byla při místní škole založena žákovská knihovna, která funguje a je zvelebována dodnes. Dalším důležitým rokem je r. 1899, kdy byl ve Štěpánovicích založen dobrovolný sbor hasičů, který pracuje dodnes, stejně jako “koňka” – historická stříkačka, která je chloubou místních hasičů.
Dle stavu z roku 1924 měla obec 55 domů a 302 obyvatel. V té době se nacházela ve středu obce škola, kaple sv. Anny a mlýn. Obec měla 2 mosty, klenutý přes strouhu a velký dřevěný most přes řeku, který ji spojoval s obcí Lomničkou. Po levém břehu Svratky se vinula železniční dráha, která byla vystavena v r. 1905. Významným místem obce byl kamenný lom na obecním kopci a lom pana J. Brychty, ze kterého se připravoval štěrk na silnici. K dalším historickým památkám obce patří železný kříž u kapličky, kaplička sv. Cyrila a Metoděje, smírčí kameny ve Stráních a na Zákopanici a barokní boží muka z červeného pískovce s datem 1706.
Od severu k jihu prochází katastrem obce silnice II/387 Vír – Nedvědice – Tišnov – Česká. Souběžně s tokem řeky Svratky je vedena jednokolejná regionální železniční trať Žďár nad Sázavou – Tišnov s nádražím v centru obce.
Vycházková trasa má začátek u železničního nádraží a vede kolem historické budovy někdejší školy, v níž je v současnosti umístěn Obecní úřad a mateřská škola. Pozornost přitahuje kaplička sv. Anny z 1. poloviny 17. století a historický kříž. Malá kaple obdélného půdorysu s mírně odsazenou kruhovou apsidou má sedlovou střechu s dřevěnou vížkou a trojúhelný štít s plastickým orámováním. Dále trasa prochází kolem prodejny potravin, poskytující občerstvení. Na konci oboustranné zástavby obce je po levé straně umístěna další památkově chráněná památka - kaple sv. Cyrila a Metoděje. Hodnotná drobná stavba kapličky z druhé poloviny 18. století, původně patrně volně stojící, postupem času obestavěna. Velmi cenný soudobý interiér byl v průběhu 19. století doplněn. Kaple sv. Cyrila a Metoděje a kaple sv. Anny jsou jedinými sakrálními objekty v obci.
Následuje kratší úsek vycházkové trasy po silnici, při níž se dochoval smírčí kámen, který pochází ze 17. století. Na přední straně kamenné desky je v nízkém reliéfu jednoduchý kříž pokrývající celou plochu kamene. Nad tímto místem se trasa po asi 200 m odděluje od silnice, odbočuje vlevo a s mírným stoupáním vede do Zahrady - místní části sousední obce Kaly. Odtud se trasa vrací do katastrálního území obce Štěpánovice a v trati Vysoká vystupuje na vrchol s kótou 461 m n. m., nabízející vyhlídku na Tišnov, Předklášteří, Dolní Loučky a okolní krajinu. V místě vyhlídky jsou umístěny lavičky pro odpočinek.
Významný krajinný prvek Na Vysoké zahrnuje úzce klenutý vrcholový hřbet s přiléhající horní částí strmých svahů jihovýchodní až východní expozice. Zvláště ve vrcholové části je povrch silně kamenitý. V porostech převažuje dob zimní s příměsí habru obecného a buku lesního, ve vrcholové části i babyky obecné. Ve spodní části strmých svahů, podélně zbrázděných hlubokými roklemi, je vymezen významný krajinný prvek Pod Vysokou. Převažuje zde dub zimní s příměsí habru obecného a babyky obecné, v rokli i buku lesního. Významný je výskyt teplomilných keřů – svídy krvavé, brslenu bradavičnatého a dřišťálu obecného.
Po sestupu vede trasa téměř po vrstevnici zalesněným územím k druhému smírčímu kameni, který byl rovněž zahrnut do seznamu nemovitých kulturních památek, ale později byl ztracen. V nedávné době byl smírčí kámen v lese objeven a osazen na lesním rozcestí „U Bednářova lesa“ v místě, kde pravděpodobně původně stál. U smírčího kamene je umístěna lavička.
Dále cesta mírně klesá k obci, kde jsou možnosti občerstvení v hostinci „Plusbau“, s letním posezením u řeky a s vybavením prolézačkami a houpačkou pro děti. Nedaleko odtud byl vyhlášen památný strom lípa srdčitá o výšce cca 30 m a obvodu kmene 344 cm. Vysoká biologická hodnota a estetická účinnost stromu je umocněna stavbou Božích muk z roku 1706. Lípa je výraznou dominantou a ve spojení s drobnou sakrální datovanou stavbou se blíží baroknímu názoru na tvorbu české kulturní krajiny. Tento záměrně komponovaný krajinný útvar je dokladem kulturnosti a vynikajícího vztahu našich předků k přírodě a krajině.
Občerstvení nabízí i pivnice „Ve dvoře“, odkud je blízko k železničnímu nádraží, kde se vycházkový okruh uzavírá. V blízkosti nádraží se na levém břehu řeky Svratky nachází chráněné území Tůň u trati, které bylo vyhlášeno v roce 1986 a stojí rovněž za naši pozornost. V roce 1999 byla upravena původní tůň a v její blízkosti uměle vyhloubena nová menší tůňka. Podmínky pro zdejší populace zvláště chráněných druhů obojživelníků, především kriticky ohroženého čolka velkého, se radikálně zlepšily. V lokalitě se vyskytuje i čolek obecný, skokan štíhlý, skokan hnědý, ropucha obecná, rosnička zelená a užovka obecná i užovka podplamatá.
Velký cykloturistický okruh Mikroregionu PORTA má začátek v Předklášteří u Restaurace V Chaloupkách, u níž je parkoviště. Ve stráni pod hřbitovem je pro cykloturisty umístěna odpočivka. Prvním místem zastavení je Občerstvení U Hastrmana a odpočivka u Klášterního rybníka, kam je možno z trasy odbočit. Dále vede trasa podél Říčky Bobrůvky (Loučky), kolem zbytků středověkého opevnění na vrchu Čepička do Dolních Louček. Nad Dolními Loučkami se nachází zřícenina hradu Lúčka (Střemchov), kam vede z obce vyznačená vycházková trasa. Cyklotrasa nás přivádí do místní části Střemchoví v blízkosti rodného domu astronoma Antonína Mrkose. Ze Střemchoví vede dále cestou, z níž lze obvykle pozorovat velké množství pasoucího se skotu, do Kalů, kde trasa prochází kolem Hospůdky U medvěda. Z obce Kaly lze pokračovat buď přímo nebo přes vrch Babylon, kde je vybudována vyhlídková plošina s panoramatickou mapou a s odpočivkou, do místní části Zahrada. Odtud vede cesta lesem do Nových Štěpánovic, kde přejíždí Svratku a pokračuje do Štěpánovic. Prochází blízkostí železniční stanice Štěpánovice a vede do Lomničky, kde je možnost odbočení do Šerkovic nebo napojení na dálkovou mezinárodní cyklotrasu č. 1 Praha – Brno – Vídeň (Greenways). Cyklotrasa vede podél toku Besénku kolem hory Květnice a dále po proudu řeky Svratky, přes kterou u areálu papíren podruhé přechází. Obcí Předklášteří prochází západním směrem, přes místo možného odbočení k tišnovskému koupališti, do Březiny a na Šárku. V Chaloupkách se okruh uzavírá.
Pro cyklisty, kteří přijedou do území automobilem se nabízí možnost parkování u Restaurace V Chaloupkách v Předklášteří.
Na cykloturistický okruh je možno se napojit u železniční stanice ve Štěpánovicích, kde je rovněž u Obecního úřadu možnost odstavení motorového vozidla. Dalším vhodným místem připojení je obec Dolní Loučky, kam je možno dojet vlakem.
Trasa začíná na parkovišti u Obecního úřadu ve Štěpánovicích (resp. u železniční stanice Štěpánovice), kde je propojena s velkým okruhem. Lukami podél železniční tratě je vedena do Podolí, místní části Borače, kde je možno zhlédnout, rodný dům spisovatele Josefa Uhra a kde je železniční stanice a možnost vlakového spojení. Po historickém ocelovém mostě přes Svratku přichází trasa do Borače, kde je možné se zastavit na odpočinkové ploše s dětským hřištěm, případně využít místních možností občerstvení. Z Borače vede cesta do obce Kaly, kde se pod vrchem Babylon spojuje s velkým okruhem. Tady je možno zvolit cestu přes vrch Babylon s vyhlídkou nebo vrch objet a využít trasy vedené obcí. Z Kalů pokračuje trasa přes Zahradu do Nových Štěpánovic a odtud do obce Štěpánovice, kde se okruh uzavírá.
V úseku Borač - Kaly terén vhodný pro horská kola. Souběh se železniční tratí, v úseku Štěpánovice – Podolí lze využít vlaku.
Úzce klenutý vrcholový hřbet a přiléhající horní části strmých svahů (5 ha, 340 – 450 m n. m.) jihovýchodní až východní expozice. Zvláště ve vrcholové části je povrch silně kamenitý. Porosty s převahoz dubu zimního (Quercus petraea) s příměsí habru obecného (Carpinus betulus) a buku lesního (Fagus sylvatica), ve vrcholové části i babyky obecné (Acer campestre). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí nedopustit přeměnu na borové monokultury. V budoucnu se při obnově porostů zaměřit na podporu přirozeného zmlazení dubu i buku.
Spodní části strmých svahů (1,5 ha, 280 – 330 m n. m.) jihovýchodní až východní expozice, podélně zbrázděné hlubokými roklemi v hlinitých svahovinách s příměsí spraší, s porosty s převahou dubu zimního (Quercus petraea) s příměsí habru obecného (Carpinus betulus) a babyky obecné (Acer campestre), v rokli i buku lesního (Fagus sylvatica). Výskyt teplomilných keřů svídy krvavé (Swida sanguinea), brslenu bradavičnatého (Euonymus verrucosa) a dřišťálu obecného (Berberis vulgaris). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí nedopustit přeměnu na borové monokultury – dub se zde dobře přirozeně zmlazuje, při obnově je nutno toto přirozené zmlazení podpořit.
Kaplička z 1. poloviny 18. století je postavena na obdélném půdorysu s mírně odsazenou půlkruhovou apsidou.
Nároží hlavního průčelí skosena a flankována lesenovými pilastry, které nesou výraznou hlavní římsku pokrytou taškami. Segmentový vstupní oblouk má vysazené hranolové paty. Dvoukřídlé dřevěné kazetové dveře se sluncovým motivem jsou zasazeny do štukového ostění se zaoblenými rohy. Štít trojúhelný, vykrojený, zasunutý za hlavní římsu, s pilíři po obou stranách (snad původně nesly vázy). Na římsu dosedá osová nika v hladké šambráně s lištou, klenutá konchou. Obvod štítu plasticky orámován. Z boků po jednom oknu v hluboké segmentově zaklenuté špaletě se šikmým bankálem. Šambrána hladká s lištou. Stavbu obíhá nízký sokl, interiér je zaklenutý. Střecha sedlová, tašková, ze středu se vypíná dřevěná hranolová věžička se stanovou stříškou z plechu. Hmota vížky s křížkem je členěna vodorovnou římsou, patro se zvonem má po dvou prořezávaných oknech v každé stěně. Apsida zastřešena půlkuželem přímo navazujícím na sedlovou střechu lodi.
Kaplička sv. Anny je drobná sakrální stavba, která citlivě oživuje interiér obce. Je dokladem vybavenosti lokality z období baroka i cenným příkladem vývoje lidové architektury v regionu.
Kaple na čtvercovém půdorysu, zděná, omítaná, se sedlovou střechou. V průčelí jednoduchý štít s nikou uprostřed. V klenutém interiéru oltářní mensa s ležící dřevěnou sochou sv. Rosalie. Nad mensou obraz s výjevem příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu s bohatě vyřezávaným neobarokním rámem s polopostavou ve vrcholu, signovaný „Josef Hubner“ a datovaný „1863“.
Kaple sv. Cyrila a Metoděje, hodnotná drobná stavba kapličky z druhé poloviny 18. století, původně patrně volně stojící, postupem času obestavěna. Velmi cenný soudobý interiér, doplněn v průběhu 19. století.
Zahrocená deska z mramoru s reliéfem latinského kříže. Rozměry : 80 x 56 x 15 cm. Smírčí kámen stojí na místě, kde dle pověsti vlk usmrtil mladou dívku, vlevo nad silnicí ze Štěpánovic do Nových Štěpánovic.
Mramorová deska, v jejíž horní polovině je negativní reliéf kříže v kruhu. Rozměry: 92 x 63 x 14 cm. Stojí v lese nad obcí, kde dle pověsti zdivočelé zvíře zabilo řezníka.
Chráněné území Tůň u trati bylo vyhlášeno v roce 1986 podle stavebního zákona a nachází se při okraji obce Štěpánovice u železničního nádraží při levém břehu Svratky v nadmořské výšce 260 m n. m. Je tvořeno obdélníkovou uměle vyhloubenou tůní. V posledních letech byla vyhloubena další menší tůňka.
Chráněné území Tůň u trati chrání rozmnožovací lokalitu zvláště chráněných druhů obojživelníků, především kriticky ohroženého čolka velkého (Triturus cristatus).
Tůň u Štěpánovického nádraží patří k několika málo lokalitám na okrese, kde se dodnes vyskytuje kriticky ohrožený čolek velký (Triturus cristatus). Z dalších druhů obojživelníků se zde dodnes rozmnožují početnější populace čolka obecného (Triturus vulgaris) a skokana štíhlého (Rana dalmatina). V menších počtech se rozmnožuje i skokan hnědý (Rana temporaria) a ropucha obecná (Bufo bufo). V minulosti byla zjištěna také rosnička zelená (Hyla arborea).
V tůni se můžeme setkat i se dvěma druhy našich užovek, které sem čas od času přicházejí na lov z přilehlé řeky Svratky, po které přes obec pravidelně migrují. Jde o běžnou užovku obecnou (Natrix natrix), ale také ryze vodní a daleko vzácnější užovku podplamatou (Natrix tessellata).
Z hlediska zájmů ochrany přírody (především s ohledem na populaci čolka velkého) je žádoucí vytvořit v návaznosti na stávající tůně rozsáhlý mokřadní komplex.
Lípa srdčitá srdčitá (Tilia cordata) má výšku cca 30 m a obvod kmene 344 cm. Pod korunou lípy jsou umístěna Boží muka, zapsaná v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek (r. č. 8826).
Vysoká biologická a estetická účinnost je umocněna stavbou Božích muk z roku 1706. Lípa je výraznou dominantou a ve spojení s drobnou sakrální datovanou stavbou, a to i bez vlivu na datum jejího dodatečného přemístění, se bezesporu blíží baroknímu názoru na tvorbu české kulturní krajiny. Ta byla utvářena drobnou vesměs církevní architekturou v přímé vazbě na dominantně umístěné soliterní stromy v krajině. Tento záměrně komponovaný krajinný útvar je dokladem kulturnosti a vynikajícího vztahu k přírodě a krajině.
Železnéwww.zelezne.cz
Název obce je odvozen od těžby železné rudy. V historických pramenech se objevuje ve tvaru Železné, Železná (MZA Brno). Původní osídlení obce se vyvíjelo kolem návsi se statky a mělo výrazně zemědělský charakter. Poblíž obce stával hrad, v 15. století již pustý. Výrazný stavební rozvoj započal v druhé polovině 20. století. Katastrální území leží severovýchodně od Tišnova, přičemž k. ú. Tišnova sahá až k zástavbě obce.
Majetková držba: ves držel klášter Porta coeli, tvrz samostatnou potom rod Železných (Železníků) ze Železného (po husitských válkách, vymírá v 16. století). Nejvýznamnějším členem této rodiny je Jan Starší ze Železného, připomínaný 1465 jako purkrabí v Olomouci.
V Železném byl od počátku poplužní dvůr, který patřil po většinu času klášteru. Roku 1662 byl prodán radnímu města Brna Michalu Rauseckovi. V dalších letech byl několikrát prodán do soukromého vlastnictví a r. 1707 opět klášteru, tentokrát tišnovskému Porta Coeli. Roku 1786 byl klášter císařem Josefem II. zrušen, dvůr byl rozdělen a rozprodán. Z událostí minulých let stojí ještě za zmínku, že asi roku 1858 byla postavena kaple na návsi, r.1875 stihla obec povodeň, r.1921 byl založen Dobrovolný sbor hasičský, který měl 44 členů. Roku 1927 bylo zavedeno elektrické osvětlení, a r.1928 byl postaven na návsi pomník padlým a zemřelým v I. světové válce, do které odešlo 57 mužů, z nichž 15 bylo zabito.
Katastrální území obce se rozkládá částečně v mírně zvlněné krajině Boskovické brázdy, částečně v okrajové části členité Hornosvratecké vrchoviny, zvané Žernovická hrásť. Západním výběžkem Žernovické hrásti je vápencový kopec Hradisko, lokalita významná z hlediska krajinářsko – ekologického i archeologického.
Vycházkovou trasu v katastrálním území obce Železné využívají turisté ze širšího okolí, a z velké části i obyvatelé a návštěvníci města Tišnova. Z tohoto důvodu začíná vycházková trasa v Tišnově u hřbitova (vně Mikroregionu PORTA) a pokračuje podél oplocení závodu VITAR. První zastavení na vycházkové trase je navrženo u lípy srdčité, významného stromu, který byl vyhlášen v roce 1978 a zasluhuje pozornost i ochranu. Lípa stojí před vjezdem do závodu vedle pomníčku znázorňujícího ukřižování Ježíše Krista.
Odtud cesta stoupá a před vrcholem přechází do katastrálního území sousední obce Drásov. Z kopcovitého hřbetu Stanovisko s vrcholem o výšce 484,7 m n. m. se naskýtá neopakovatelný výhled do širokého okolí. V této lokalitě se dochoval historický statek s hospodářskými budovami, jehož obytnou část tvoří pouze čeledník, což svědčí o způsobu života někdejších statkářů. Majitelé statku bydleli ve městě, blíže hospodářskému a společenskému dění a na venkově žili zemědělští dělníci. V současnosti zde sídlí Jezdecká škola MVDr. Ilji Hrejsy. V bývalém ovčíně jsou ustájeni koně a poníci, kteří jsou využíváni pro hipoterapii, provozována je i kanisterapie.
Na Stanoviskách pořádají milovníci vojenské historie rekonstrukce bitev Války Severu proti Jihu. V místech dalekého výhledu je navrženo posezení doplněné orientační mapou pozorované krajiny. Významný krajinný prvek Louka pod Stanovisky zahrnuje pramenný úval a mírné svahy západní expozice k rokli drobného potůčku s luční enklávou uprostřed smrkových porostů. Podél lesní cesty je stará třešňová alej. Významné druhy rostlin jsou zastoupeny vemeníkem dvoulistým.
Trasa pokračuje sestupem po cestě severně od obce Železné, která vede zčásti katastrálním územím obce Hajánky. Dalším cílem cesty je Hradisko - výrazný kopec se široce klenutým vrcholovým hřbetem, vystupující z nivy potoka Lomničky, s převládajícími strmými jihozápadně až jihovýchodně exponovanými svahy, který byl zaregistrován jako významný krajinný prvek. Na svazích jsou zbytky dvou lomů, v nichž se v minulosti těžily krystalické vápence.
Na kopci převládají druhově bohaté teplomilné travobylinné porosty. Na svazích v západní části je téměř souvislý porost cizorodého akátu. Na části strmého západního svahu k potoku je náletová borová kultura. Významné druhy rostlin jsou zastoupeny omanem oko Kristovo, hvězdicí chlumní, bělozářkou větvitou, modřencem chocholatým, diviznou rakouskou a koniklecem velkokvětým. Významné druhy živočichů jsou zastoupeny slepýšem křehkým, ještěrkou obecnou, kudlankou nábožnou, ťuhýkem obecným nebo linduškou lesní.
V bezprostředním sousedství významného krajinného prvku Hradisko probíhá revitalizace toku Lomničky s cílem vytvořit pestré nivní území vhodné pro rozvoj mokřadních společenstev rostlin a živočichů, zvláště chráněných druhů obojživelníků. Významný krajinný prvek Lomnička zahrnuje částečně upravený tok Lomničky s kvalitními břehovými porosty s olší šedou, vrbami či jasanem ztepilým. Významné druhy živočichů jsou zastoupeny například lejskem šedým.
V rámci vytváření sítě plnohodnotných rozmnožovacích lokalit obojživelníků, tedy menších tůní bez ryb, dotovaných výhradně průsaky hladiny spodních vod, byly v nivě Lomničky vyhloubeny dvě nové tůně. Nacházejí zde ideální podmínky k životu obojživelníci, ale i velké množství dalších mokřadních živočichů a rostlin.
Vycházková trasa kříží komunikaci ze Železného do Lomničky a vrací se zpět do Tišnova.
V Lomničce, na začátku obce, je možné napojení na mezinárodní cyklotrasu č. 1 Praha – Brno – Vídeň (Greenways), která je vedena po silnici přes Tišnov a Drásov do Brna. Mezinárodní cyklotrasa Praha – Brno – Vídeň je v úseku procházejícím Mikroregionem PORTA vedena po silnici III/3771 a dále po silnici II/379.
V Lomničce, u kaple sv. Bedřicha začíná trasa vedoucí do Železného. Prochází kolem významného krajinného prvku - VKP Hradisko a pokračuje na Stanoviska, sídlo Jezdecké školy MVDr. Ilji Hrejsy, kde je možnost dohodnout výcvik jízdy na koni nebo hypoterapii a kanisterapii. Ze Stanovisek je krásný výhled do širokého okolí. Mimo zástavbu je trasa náročnější – vhodná pro horská kola.
V Železném je možné odbočení ve směru do Tišnova. Trasa vede kolem Hostince U Kovářů, dále po nově vybudované cyklotrase k místu zastavení – odpočívce u památné lípy s boží mukou u areálu VITAR, kde na hranici s k. ú. Tišnov končí. Dále lze pokračovat do Drásova (v Mikroregionu ČEBÍNKA) nebo na parkoviště u hřbitova v Tišnově. Toto místo je často využívaným začátkem cyklistických výletů obyvatel Tišnova, kteří se zde připojí na cykloturistický systém Mikroregionu PORTA.
Pramenný úval a mírné svahy západní expozice k rokli drobného potůčku s luční enklávou uprostřed smrkových (Picea abies) porostů (1,5 ha, 390 – 435 m n. m.). Podél lesní cesty je stará třešňová alej. Významné druhy rostlin jsou zastoupeny vemeníkem dvoulistým (Platanthera bifolia). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí kosení, průběžné odstraňování spontánního náletu dřevin, udržování studánky, nezalesnění, obnovení třešňové aleje.
Výrazný kopec se široce klenutým vrcholovým hřbetem, vystupující z nivy potoka Lomničky (5 ha, 305 – 347 m n. m.), s převládajícími strmými jihozápadně až jihovýchodně exponovanými svahy. Na svazích jsou zbytky dvou lomů, ve kterých se v minulosti těžily krystalické vápence. Na kopci převládají druhově bohaté teplomilné travobylinné porosty. Na svazích v západní části je téměř souvislý porost cizorodého akátu (Robinia pseudoacacia). Na části strmého skalnatého západního svahu k potoku je náletová borová (Pinus sylvestris) kultura.
Významní druhy rostlin jsou zastoupeny omanem oko Kristovo (Inula oculus-christi), hvězdicí chlumní (Aster amellus), bělozářkou větvitou (Anthericum ramosum), modřencem chocholatým (Leopoldia comosum), diviznou rakouskou (Verbascum austriacum) a koniklecem velkokvětým (Pulsatilla grandis). Významné druhy živočichů jsou zastoupeny slepýšem křehkým (Anguis fragilis), ještěrkou obecnou (Lacerta agilis), kudlankou nábožnou (Mantis religiosa), ťuhýkem obecným (Lanius collurio) nebo linduškou lesní (Anthus trivialis).
Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí postupná redukce spontánního náletu dřevin na travnatých plochách, postupná redukce cizorodého a vysázeného pámelníku, roztroušené dosadby stanoviště a geograficky odpovídajících druhů dřevin, redukce náletu borovic ve prospěch plochy s cennými společenstvy.
Částečně upravený tok Lomničky (zasahuje do k. ú. Lomnička a Hájek) s kvalitními břehovými porosty s olší šedou (Alnus incana), vrbami (Salix sp.) či jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior). Významné druhy živočichů jsou zastoupeny například lejskem šedým (Muscicapa striata). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí průběžná údržba břehových porostů.
Lípa srdčitá (Tilia cordata) - významný strom, který byl vyhlášen v roce 1978 a zasluhuje pozornost a ochranu. Stojí při turistické značené stezce a při cyklotrase ve směru od Tišnova do Železného, před vjezdem do závodu VITAR vedle pomníčku znázorňujícího ukřižování Ježíše Krista.
Kateřina Krejčí, výuka jízdy na koni, léčba zvířetem - hipoterapie, kanisterapie
Tel: 723 498 950, 607 786 238Objednávka telefonicky 2 dny předem.
Kontakt na koňské tábory: p. Kudláček, tel.: 774 448 881