Obec PředklášteříObec Předklášteříwww.predklasteri.cz
První písemné listiny zmiňující se o lokalitě Předklášteří jsou z roku 1233 a jsou svázány s klášterem Porta coeli, který založila a vystavěla královna Konstancie. Na pozemcích kláštera vznikla obec, jejíž jméno odráží její polohu – před klášterní zdí. Založením kláštera započala výraznější přeměna okolní krajiny. Byly založeny rybníky, pole, louky a pastviny, sady, vinice a šafránice. Přírodní ráz krajiny Předklášteří byl ovlivněn lidskou činností výrazně již v raném středověku. Založení cisterciáckého kláštera jako kolonizačního řádu se projevilo promyšleným hospodařením jak v zemědělské, tak v lesní krajině a které se odrazilo na positivním krajinném rázu území.
Mimořádně hodnotnou estetickou dominantou v krajině jsou extenzivní sady, louky a pastviny na svazích západně od obce a louky a břehové porosty v nivě Svratky a Loučky. Krajinné estetické dominanty se doplňují s výrazným rozsáhlým areálem kláštera a hřbitovního kostela.
Nejvýznamnější částí obce je areál kláštera Porta coeli (Brána nebes), který patří k nejvýznamnějším středověkým stavebním památkám na území České republiky. Dochoval se rozsáhlý komplex klášterních budov – dnes státem chráněná kulturní památka zcela mimořádného významu – se dvěma kostely včetně hospodářských objektů, barokní sýpky, bývalého pivovaru, několika zahrad a části hradeb. Klášter, budovaný v přechodném románsko–gotickém slohu pro řeholi cisterciaček, který založila kolem roku 1233 královna Konstancie, vdova po Přemyslu Otakaru I, za podpory svých synů – krále Václava I. a markraběte moravského Přemysla. se záhy stal důležitým feudálem povodí Svratky. Byl silně opevněn a mimo hradby chráněn i rybníky. Na kopci nad klášterem byla postavena strážní věž.
Za husitských válek byl klášter vypleněn a obnoven až roku 1454 novým vysvěcením kostela. V roce 1619 byl zrušen moravskými stavy, avšak již v roce 1625 opět obnoven. Po stavebních úpravách v 2. polovině 17. století a v 18. století dostal celý areál dnešní podobu. Nařízením Josefa II. byl klášter v roce 1782 opět zrušen. Objekt sloužil průmyslovým účelům a budova proboštství byla upravena na sídlo správy velkostatku. Roku 1861 koupil velkostatek ženský cisterciácký klášter v hornolužickém Marienthalu a po stavebních úpravách byl v roce 1901 klášter Porta coeli nově osídlen jeptiškami. V roce 1950 byl zrušen potřetí a znovu obnoven v roce 1990. Veřejnosti je přístupná bazilika, křížová chodba a kapitulní síň. Od r. 1990 probíhá postupná rekonstrukce klášterních budov pro potřeby řádu.
Součástí areálu kláštera Porta coeli je skupina 18 lip velkolistých a 1 jírovec maďal. Jejich vysazení se datuje zhruba do roku 1625. Lípy staré více než 350 let dosahují výšky až 27 m a v obvodu kmene ve výšce 130 cm nad zemí až 482 cm. Většinou jde o mohutné stromy s dosti prostornými dutinami, částečně prosychajícími a olámanými korunami.
Hřbitovní kostelík Nejsvětější Trojice je významnou stavbou v pozdně gotickém a renesančním slohu. Byl postaven v roce 1555 a v roce 1678 přestavěn.
Vycházková trasa provází návštěvníka areálem cisterciáckého kláštera Porta coeli. Areál kláštera je obehnán vysokou kamennou zdí – opevněním. K ohradní zdi byly přistavěny hospodářské budovy přízemní i jednopatrové, většinou obdélného půdorysu, v nice je umístěna socha sv. Floriána.
Nejvýznamnější stavbou areálu je bazilika Nanebevzetí Panny Marie, postavená v době založení kláštera v přechodném románsko - gotickém slohu, s monumentálním gotickým portálem francouzského katedrálního typu. Chrám je zaklenut křížovými žebrovými klenbami, nad kněžištěm šestidílnou žebrovou klenbou, nejstarší u nás. Interiér chrámu je pozdně barokní se sochařskou výzdobou od J. Winterhaldera st. a O. Schweigla a s oltářními obrazy od F. A. Maulbertsche, Ign. Raaba a J. Sterna.
Nejcennějším prvkem baziliky Nanebevzetí Panny Marie je původní portál z doby založení kláštera, který dal klášteru název Porta coeli – brána nebes. Je bohatě zdoben plastikami apoštolů, dvou lvů, zvířecími motivy aj. Architektonická kompozice portálu vyjadřuje zčásti podněty románské, zčásti již ohlasy klasické gotiky. Nad portálem je umístěna rozeta s profilovanou šambránou.
Na severní straně přiléhá k bazilice Nanebevzetí Panny Marie komplex klášterních budov. Objekty jsou seskupeny kolem dvou kvadratur. Konvent s čtyřdílnou křížovou chodbou se zvířecími ornamenty na hlavicích a konzolách kleneb a s rajskou zahradou při severní straně chrámu. Na východní straně křížové chodby je situována kapitulní síň obdélníkového půdorysu. Nádvoří druhého dvora uzavírají mladší jednopatrové budovy.
Sýpka je volně stojící třípatrová budova obdélného půdorysu s hladkou fasádou.
Ostatní budovy většinou barokní ze 17. a 18. století. Proboštství je jednopatrová budova obdélného půdorysu třikrát zalomeného, ukončeného čtyřbokou věží se zvonicí. Průčelí členěno v přízemí třemi vchody půlkruhově zaklenutými.
Současný klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie je jednolodní neorientovaná obdélná stavba v pseudogotickém slohu, vystavěna na přelomu 19. a 20. století, navazující na starý kostel a klášterní areál. Loď je zaklenuta třemi poli křížové klenby se dvěma svorníky, kněžiště zaklenuto rovněž křížovou klenbou. Ve sklepeních kaple byly objeveny základy starší kaple sv. Kateřiny.
V klášteře je umístěno Podhorácké muzeum s expozicí dějin kláštera, Předklášteří, Tišnova a tradičních řemesel a galerie malířů Podhorácka.
Druhým zastavením na vycházkové trase je areál hřbitovního kostela s márnicí nad klášterem. Renesanční hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice datovaný do roku 1555 je orientovaná jednolodní stavba s pětibokým závěrem. V průčelí je pravoúhlý portál s kamenným profilovaným ostěním. Márnice je barokní kaple postavená kolem roku 1700 na obdélném půdorysu se zaobleným nárožím v závěru.
Na hřbitově při průčelí kostela je umístěn památkově chráněný náhrobek Josefa Břenka z roku 1878. Je zde pochován akademický sochař Josef Břenek a jeho syn Josef Břenek, c. k. vlakvedoucí, který padl za vlast jako příslušník 8. regimentu v bitvě u Doboje.
Občerstvení poskytuje Restaurace a penzion U kláštera, Restaurace v Chaloupkách a nedaleká cukrárna a kavárna Cheri.
Vycházková trasa „Jubileum“ začíná na Náměstí 5. května, vede kolem Restaurace V Chaloupkách a dále stoupá po chodníku přiléhajícím k parkovišti za restaurací na prostranství na Stráňově, kde vlevo se nachází hřbitov s kostelem a vpravo trasa pokračuje ulicí Troubnou.
Prvním zastavením na vycházkové trase je areál hřbitovního kostela s márnicí. Renesanční hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice datovaný do roku 1555 je orientovaná jednolodní stavba s pětibokým závěrem. V průčelí je pravoúhlý portál s kamenným profilovaným ostěním. Barokní márnice byla postavena kolem roku 1700 na obdélném půdorysu se zaobleným nárožím.
Na hřbitově při průčelí kostela je umístěn památkově chráněný náhrobek Josefa Břenka z roku 1878. Je zde pochován akademický sochař Josef Břenek, jehož syn Josef Břenek, c. k. vlakvedoucí, padl za vlast jako příslušník 8. regimentu v bitvě u Doboje.
Vycházková trasa pokračuje ulicí Troubnou, kolem laviček pod lipami, dále vozovou cestou, která stoupá k dřevěnému kříži, u něhož je umístěno posezení. Dřevěný trámový kříž, na němž je umístěna postava Krista provedená v plechu a opatřena barevným smaltem
Trasa vede dále kolem návrší Čepička (na pravé straně), na němž se dochovaly zbytky středověkého opevnění, postaveného pány z Pernštejna ve 2. čtvrtině 15. století jako opevněný bod na klášterním panství po jeho vyplenění husity. Dva okružní příkopy s valy obklopovaly ústřední plošinu s dřevěnou zástavbou a se zbytky kamenné hradby s baštou. Stavba však nebyla nikdy dokončena, neboť po obnově kláštera ztratila svůj smysl.
Nad lomem Troubný se vycházková trasa napojuje na naučnou stezku, vybudovanou Lesy České republiky, s. p. V místě napojení naučná stezka končí, vycházková trasa tak pokračuje v jejím protisměru. Naučná tabule s poetickými texty uvádí mj. citát Ludwiga van Beethovena:
„Jak jsem šťasten, že mohu kráčet houštinami, lesy, pod stromy, mezi bylinami a skalami, nikdo nemůže zem milovat jako já – vždyť lesy, stromy a skály jsou ohlasem toho, co si člověk přeje.“
Dalším zastavením je „Jubileum“ – jedlový les, který byl vysázen na oslavu 60. výročí panování císaře Františka Josefa I. Vzrostlé jedle působí impozantním dojmem. Naučná tabule je ilustrována podobiznou císaře a současně informuje o jedli – Douglasce tisolisté, o jejím původu a nárocích na životní podmínky.
Vycházková trasa vede k místu, kde se setkává modře značená turistická trasa s trasou zeleně značenou, po níž dále pokračuje ke „sněžné jámě“. Dřevěný srub ukrývá „sněžnou jámu“, která slouží k uskladnění sazenic vyzvednutých z lesních školek a připravených k zalesnění do lesních porostů v jarních měsících. Do jámy se v zimě navozí a nadusá sníh, na který se po rozjaření navezou sazenice. Je to dočasný mezisklad, kde si ve tmě a chladu sazenice prodlužují dobu vegetačního klidu před výsadbou. V blízkosti „sněžné jámy“ je krytá studna.
Trasa přichází k pomníku Prosba lesa, který byl postaven v devadesátých letech 20. století. Má podobu kamenné mohyly s bílou mramorovou deskou s textem:
„Milý člověče! Jsem dárcem tepla ve Tvém krbu za chladných nocí v zimě a dárcem přívětivého chládku v žáru letního slunce. Já jsem dal trámoví Tvému obydlí a desku Tvému stolu. Ze mne je lože, ve kterém spáváš, i kleč Tvého rádla. Já jsem dodal topůrko do Tvé sekery a branku do Tvého plotu. Ze mne je dřevo Tvé kolébky i Tvé rakve. Jsem tím, čím pro blahobyt je chléb a pro krásu kvítko. Slyš tedy moji prosbu: Nepustoš mne.“
Místo poučení a odpočinku doprovází naučná tabule tematicky zaměřená na modřín a jeho specifika. Nedaleko odtud se dochoval hraniční kámen s iniciálami TC, vysoký asi 30 cm a označující hranice majetku kláštera Porta coeli.
Další zastavení naučné stezky je u výzkumné plochy se smrkem černým. Jedná se o nejrozsáhlejší sbírku proveniencí smrku černého dosud ověřovanou v Evropě. Je zde téměř 50 proveniencí (potomstev) uvedeného druhu z velké části areálu přirozeného rozšíření v Kanadě. O výzkumné ploše a prováděném výzkumu informuje naučná tabule.
Následuje naučné zastavení, které je věnováno seznámení se zajícem. Na tabuli je uveden popis živočicha, jeho životních charakteristik a specifik, týkajících se trávicího ústrojí a přijímání potravy. Poučení je ilustrováno kresbami.
Orientační šipka nás upozorňuje na změnu směru vycházkové trasy – odbočení na strmou stezku, která vyúsťuje na hranici katastru města Tišnova při silnici do Deblína „U sv. Jana“. Socha z 19. století je chráněnou kulturní památkou. Za silničním kruhovým objezdem je Restaurace Červený mlýn s parkovištěm. Zde vycházková trasa končí.
Pokud bychom orientační šipku vycházkové trasy nerespektovali a pokračovali dále v cestě po zelené značce, dostali bychom se k místu, kde naučná stezka začíná. Je zde umístěn informační panel, který vítá návštěvníky přicházející na trasu v lokalitě Závist.
Občerstvení na začátku trasy poskytuje Restaurace v Chaloupkách. Trasa končí u Restaurace Červený mlýn v Tišnově.
Velký cykloturistický okruh Mikroregionu PORTA má začátek v Předklášteří u Restaurace V Chaloupkách, u níž je parkoviště. Ve stráni pod hřbitovem je pro cykloturisty umístěna odpočivka. Prvním místem zastavení je Občerstvení U Hastrmana a odpočivka u Klášterního rybníka, kam je možno z trasy odbočit. Dále vede trasa podél Říčky Bobrůvky (Loučky), kolem zbytků středověkého opevnění na vrchu Čepička do Dolních Louček. Nad Dolními Loučkami se nachází zřícenina hradu Lúčka (Střemchov), kam vede z obce vyznačená vycházková trasa. Cyklotrasa nás přivádí do místní části Střemchoví v blízkosti rodného domu astronoma Antonína Mrkose. Ze Střemchoví vede dále cestou, z níž lze obvykle pozorovat velké množství pasoucího se skotu, do Kalů, kde trasa prochází kolem Hospůdky U medvěda. Z obce Kaly lze pokračovat buď přímo nebo přes vrch Babylon, kde je vybudována vyhlídková plošina s panoramatickou mapou a s odpočivkou, do místní části Zahrada. Odtud vede cesta lesem do Nových Štěpánovic, kde přejíždí Svratku a pokračuje do Štěpánovic. Prochází blízkostí železniční stanice Štěpánovice a vede do Lomničky, kde je možnost odbočení do Šerkovic nebo napojení na dálkovou mezinárodní cyklotrasu č. 1 Praha – Brno – Vídeň (Greenways). Cyklotrasa vede podél toku Besénku kolem hory Květnice a dále po proudu řeky Svratky, přes kterou u areálu papíren podruhé přechází. Obcí Předklášteří prochází západním směrem, přes místo možného odbočení k tišnovskému koupališti, do Březiny a na Šárku. V Chaloupkách se okruh uzavírá.
Pro cyklisty, kteří přijedou do území automobilem se nabízí možnost parkování u Restaurace V Chaloupkách v Předklášteří.
Na cykloturistický okruh je možno se napojit u železniční stanice ve Štěpánovicích, kde je rovněž u Obecního úřadu možnost odstavení motorového vozidla. Dalším vhodným místem připojení je obec Dolní Loučky, kam je možno dojet vlakem.
Z Předklášteří vede značená cyklotrasa ve směru na tišnovské koupaliště, dále je možno pokračovat do Březiny a na Šárku v Herolticích.
Jižní svah (výměra 3,5 ha) s teplomilnými a suchomilnými přírodě blízkými travinobylinnými společenstvy. Místy nálet šípku a trnky. Svah rozděluje stará vrstevnicová cesta s pásem dřevin (habr, dub, ovocné dřeviny aj., ve spodním patře šípky, trnky, svída). Údolnice pod svahem je zarostlá javory (klen, babyka), místy duby, šípky, trnkami, ovocnými dřevinami. Lokalita s bohatým výskytem entomofauny.
Horní část severovýchodního svahu nad extenzivním, místy zpustlým jabloňovým sadem. Přírodě blízká travobylinná společenstva jsou místy porostlá náletem šípku. (Výměra 0,3 ha.)
Severní až severovýchodní svah s extenzivně využívanou plochou travobylinných společenstev (výměra 1,8 ha). Místy nálet šípku a trnky. V hřbetní části vychází z lesního komplexu kamenice s habry, duby a šípky.
Úzce klenutý vrcholový hřbet Čepičky, probíhající ve směru východ – západ, nad hlubokým údolním zářezem Loučky, v nadmořské výšce 350 – 391 m. Vrcholová část je intenzivně zprohýbána příkopy a valy – zbytky po středověké strážní věži. V podloží se stýkají žuly až ortoruly svratecké s křemennými slepenci. Ve vrcholové části je dominantní habr s příměsí dubu zimního a buku, na svazích borové porosty s výplní dubu zimního a habru. (Výměra 4,2 ha.)
Dvě strže (o výměře 3,0 ha) v prostoru severozápadního svahu lyžařské sjezdové tratě v Předklášteří. Dřevinná skladba pestrá (dub, osika, jedle, smrk, borovice, habr aj.), ekotonové lemy tvoří trnka a šípek.
Skalnatý rulový hřbítek (0,9 ha) v nadmořské výšce 387 m, přirozené lesní společenstvo s převahou javorů.
Areál kláštera Porta coeli (Brána nebes) patří k nejvýznamnějším středověkým stavebním památkám na území České republiky. Dochoval se rozsáhlý komplex klášterních budov – dnes státem chráněná kulturní památka zcela mimořádného významu – se dvěma kostely včetně hospodářských objektů, barokní sýpky, bývalého pivovaru, několika zahrad a části hradeb.
Klášter, budovaný v přechodném románsko–gotickém slohu pro řeholi cisterciaček, který založila kolem roku 1233 královna Konstancie, vdova po Přemyslu Otakaru I, za podpory svých synů – krále Václava I. a markraběte moravského Přemysla, který je zde stejně jako zakladatelka pohřben. Za husitských válek byl klášter vypleněn a obnoven až v roce 1454 novým vysvěcením kostela. V roce 11619 byl zrušen moravskými stavy, avšak již v roce 1625 opět obnoven. Po stavebních úpravách ve druhé polovině 17. století (kamenné ostění okna sakristie kostela nese letopočet 1650) a v 18. století dostal celý areál dnešní podobu. V roce 1782 byl klášter z nařízení císaře Josefa II. opět zrušen. Objekt sloužil průmyslovým účelům (byla v něm koncem 18. století zřízena barvírna textilní manufaktury V. Mundyho) a budova proboštství byla upravena na sídlo správy velkostatku. Roku 1861 koupil tišnovský velkostatek ženský cisterciácký klášter v hornolužickém Marienthalu a po stavebních úpravách byl v roce 1901 klášter Porta coeli nově osídlen jeptiškami. V roce 1950 byl zrušen potřetí a znovu obnoven v roce 1990. Veřejnosti je přístupný kostel, křížová chodba a kapitulní síň. Od roku 1990 probíhá postupná rekonstrukce klášterních budov pro potřeby řádu. V roce 1995 byly všechny zbývající objekty v areálu kláštera předány cisterciáckému řádu.
Dříve klášterní, od roku 1782 farní kostel Nanebevzetí Panny Marie je mohutná trojlodní bazilika bez věže. Má příčnou loď s pětibokým presbytářem. Kostel byl postaven v letech 1233 – 1239, zaklenut je křížovou žebrovou klenbou, presbytář má křížovou klenbu šestidílnou. Mobiliář kostela je barokní, obrazy jsou díla malířů F. A. Maulbertsche, J. Sterna a I. Raaba, sochařská výzdoba dílem J. Winterhaldera st. A O. Schweigla. V předsíni kostela je umístěno několik kamenných náhrobků abatyší kláštera. Sousoší Kristus na Olivetské hoře ve výklenku vpravo od západního portálu je renesanční prací z konce 16. století. Pod hlavní kostelní lodí se nachází hrobka, do které jsou dodnes pohřbívány členky řádu. Nejcennějším prvkem baziliky Nanebevzetí Panny Marie je původní portál z doby založení kláštera, který dal klášteru název Porta coeli – brána nebes. Je bohatě zdoben plastikami apoštolů, dvou lvů, zvířecími motivy aj. Architektonická kompozice portálu vyjadřuje zčásti podněty románské, zčásti již ohlasy klasické gotiky. Nad portálem je umístěna rozeta s profilovanou šambránou.
Konvent kláštera Porta coeli tvoří soubor budov s původním raně gotickým jádrem a s mnoha gotickými, renesančními a barokními přístavbami. Severní strany baziliky se dotýká křížová chodba, která byla dokončena kolem roku 1260. S původní raně gotickou klenbou, s bohatou ornamentální i figurální plastickou výzdobou, je dnes nejzachovalejší raně středověkou stavbou svého druhu na Moravě. Křížová chodba obklopuje čtvercový rajský dvůr, na východní straně k ní přiléhá kapitulní síň s křížovými žebrovými klenbami na dvou pilířích a s původním kamenným čtenářským pultem uprostřed místnosti.
Nový klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie je jednolodní neorientovaná obdélná stavba, vystavěná v letech 1900 – 1901 na místě staré barokní sýpky nalevo od portálu původního chrámu v souvislosti s obnovou kláštera podle plánů stavitele Františka Pavlů v novogotickém slohu. Loď je zaklenuta třemi poli křížové klenby se dvěma svorníky, kněžiště zaklenuto rovněž křížovou klenbou. Ve sklepeních kaple byly objeveny základy starší kaple sv. Kateřiny. Autorem rozměrného obrazu sv. Bernarda je J. Šichan.
Barokní budova bývalého proboštství dostala dnešní podobu přestavbou v 18. století. Před rokem 1848 byla sídlem správy panství a je často v různých písemnostech označována jako zámek. Nejstarší stavební etapu kláštera z třicátých let 13. století připomínají zachovalé pískovcové kvádry ve zdivu východní části budovy. V období klasicismu na počátku 19. století byla přistavěna třípatrová věž. Autorem reliéfu žehnajícího Krista na východním průčelí je sochař Josef Břenek, který zde v letech 1872 – 1878 bydlel. Od roku 1955 sídlí v budově Podhorácké muzeum s expozicí dějin kláštera, Předklášteří, Tišnova a tradičních řemesel a galerie malířů Podhorácka.
Do dnešní doby se uchovala větší část barokní ochranné obvodové zdi se vstupní branou do celého areálu. Vstup do vlastního kláštera – bývalá fortna – se nachází vedle sakristie původně klášterního, dnes farního kostela. Letopočet 1899 nad vchodem připomíná rok obnovy, znak abatyše Marie Skřimířské z Pilsenburka je datován letopočtem 1635.
Mohutná barokní sýpka v hospodářské části kláštera stojí poblíž bývalého pivovaru. Je to tříposchoďová budova obdélného půdorysu s hladkou fasádou se zachovalým dřevěným interiérem. Poměrně zachovalá je rozsáhlá nízká budova bývalé sladovny za pivovarem.
Stará barokní kašna je od roku 1989 uložena v zahradě za budovou proboštství. Od Josefa Břenka je reliéf Panny Marie na zdi hospodářské budovy v zahradě za proboštstvím. Antonín Břenek, syn Josefa Břenka, vytvořil v letech 1875 – 1878 reliéf královny Konstancie na stěně bývalé hovorny vedle fortny. Ve výklenku zdi mezi hospodářskými budovami a pivovarem je umístěna socha sv. Floriána. Na několika místech v klášterním areálu jsou dodnes zachována označení o stavebních zásazích, většinou vročení s iniciálami abatyší (např. na vstupní bráně, na západním průčelí kostela, na ovčírně, na místě vtoku náhonu do zahrady proboštství aj.).
Zajímavou stavbou v objektu kláštera je mlýnský náhon; vytéká z řeky Loučky, teče pod budovou proboštství i pod dalšími klášterními budovami, jen zčásti je na nádvoří odkrytý. Na povrch vytéká až za obvodovou zdí a silnicí u restaurace Pančava a teče přes obec a papírnu do řeky Svratky.
Hřbitov se nachází uprostřed zástavby v části zvané Na Stráňově. Ve středu hřbitova stojí kostelík Nejsvětější Trojice – jednolodní obdélníková stavba s žebrově zaklenutým polygonálním závěrem – cenná stavba v pozdně gotickém a renesančním slohu. Kostelík byl postaven v roce 1555 a v roce 1678 přestavěn a později opravován. Nad vchodem je letopočet vzniku a iniciály abatyše kláštera Porta coeli Barbory Konické ze Švábenic.
V průčelí pravoúhlý portál s kamenným profilovaným ostěním – pruty, ve vrcholu erb. Nad portálem okno půlkruhově zaklenuté. Fasáda zakončena stupňovitým štítem na způsob cimbuří. Jednoduchá římsa nese sedlovou střechu, ve vrcholu čtyřboká otevřená lucerna završená cibulí, lucerničkou a makovicí s křížem.
Stejně jako kostelík je státem chráněnou kulturní památkou i márnice z doby kolem roku 1700. Kaple obdélného půdorysu se zaobleným nárožím v závěru s výrazným štítem, v jehož vrcholu je dvojramenný kříž, je jednou z mála dochovaných barokních staveb tohoto druhu.
Za presbytářem hřbitovního kostelíka je na zemi položeno deset náhrobních kamenů označujících hroby členů rodiny Schellů, majitelů panství v 19. století.
Na hřbitově při průčelí kostela je umístěn památkově chráněný náhrobek sochaře Josefa Břenka z roku 1878. Je zde pochován akademický sochař Josef Břenek a jeho syn Josef Břenek, c. k. vlakvedoucí, který padl za vlast jako příslušník 8. regimentu v bitvě u Doboje.
Na zalesněné výšině zvané Čepička asi 1 km západně nad klášterem Porta coeli jsou zachovány zbytky středověkého opevnění, postaveného pány z Pernštejna ve druhé čtvrtině 15. století jako opevněný bod na zabraném klášterním panství po jeho vyplenění husity. Dva okružní příkopy s valy obklopovaly ústřední plošinu s dřevěnou zástavbou a se zbytky kamenné hradby s baštou. Stavba však nebyla nikdy dokončena, neboť po obnově kláštera ztratila svůj smysl.
18 lip velkolistých (Tilia platyphyllos) a jeden jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) stojí v obci Předklášteří jednak podél vstupní cesty a jednak přímo v areálui kláštera Porta coeli. Skupina lip je součástí památky I. kategorie – cisterciáckého kláštera. Jejich vysazení se datuje zhruba do roku 1625. Původně vedlo stromořadí od vstupní brány až do zadního traktu dvora. Do dnešní doby zde zůstaly zachovány jen dva stromy. Lípy staré více než 350 let dosahují výšky až 27 metrů a v obvodu kmene ve výšce 130 cm nad zemí až 482 cm. Většinou jde o mohutné stromy s dosti prostornými dutinami, částečně prosychajícími a olámanými korunami.
Skupina památných stromů „Jubileum“ je rukopisem vynikajícího lesníka Tomáše Weinzettela. Jako lesmistr spravoval lesní majetek velkostatku Porta coeli zhruba v období před, mezi a v průběhu světových válek. Vzhledem k tomu, že studoval na německých školách a odborně zaškoleného personálu v této době nebylo mnoho, je ovoce jeho působení v našich lesích patrné dodnes.
V Moravském zemském archivu lze nalézt přesnou evidenci o hospodaření v lesích kláštera. Weinzettel zaváděl na tehdejší dobu i pokrokové nepůvodní dřeviny: douglasku tisolistou, borovici černou nebo i trnovník akát, který rovněž nebyl domácí dřevinou. Semena nechal dovážet z Rakous a rozpěstoval je v místních školkách, po kterých zbyly už jen pozapomínané místní názvy. Produkovaly sazenice pro vlastní potřebu i prodej okolním hospodářům v množství od 100 do 380 tisíc sazenic ročně ! V okolí Předklášteří se s těmito dřevinami setkáme na Květnici (akát a borovice černá) a douglaska tisolistá je v podobě nepřehlédnutelných velikánů roztroušená kolem staré lesní cesty v Troubné, na Čepičce a ve skupině památných stromů „Jubileum“.
Název této skupiny stromů charakterizuje důvod její výsadby – byla vysázena na počest 60. výročí panování tehdejšího vladaře Franze Josefa. Podle těchto údajů vychází rok zalesnění na letopočet 1908. Věk stromů 96 let není v lesním hospodaření nic neobvyklého. Porosty tohoto i většího stáří nalezneme za Úsuším, na Čepičce nebo nad Klínkem. Neobvyklé jsou však jejich rozměry, které jsou oproti stejně starým porostům nadprůměrné. Zajímavý je i spon, ve kterém byl porost založen. Doublaska je rychlerostoucí dřevinou, která má svůj původ v Severní Americe s centrem areálu na pobřeží Tichého oceánu a v oblasti Skalnatých hor. Že se jí v Troubné zalíbilo, dokazují dimenze 67 chráněných stromů: obvod kmene od 93 do 276 cm a výška téměř 40 m. Průměrná hmota jednoho kmene je přes 3 m3.
Vzhledem k unikátnosti těchto stromů byla rozhodnutím odboru životního prostředí Městského úřadu v Tišnově dne 29. 4. 2004 vyhlášena skupina památných stromů „Jubileum“ v k. ú. Předklášteří.
Komplex kláštera Porta coeli, 666 02 Předklášteří
tel.: 549 412 293, tel./fax: 549 410 098
www.muzeumbrnenska.cz/predklasteri.htmOtevřeno denně mimo pondělí:
1.5. – 30.9.: 9.00 hod. – 12.00 hod., 13.00 hod. – 17.00 hod.
1.10. – 30.4.: 8.00 hod. – 12.00 hod., 13.00 hod. – 16.00 hod.
Pavel Ivánek, správce lyžařského areálu
Ul. Pod Horkou, 666 02 Předklášteří
Tel.: 549 412 684, 606 305 293, e-mail: Pivanek@volny.cz
Informace: www.vlekpredklasteri.czProvozní doba vleku:
Po – Pá: 10.00 hod. – 20.00 hod.
So – Ne: 09.00 hod. – 20.00 hod.Při dobrých sněhových podmínkách je k dispozici vlek o délce 450 m s převýšením 100 m o kapacitě vleku 800 osob/hod. Specialitou lyžařského areálu Klínek je travní lyžování. Lyžařský areál na Klínku s umělým travnatým povrchem byl vybudován počátkem osmdesátých let 20. století a stal se místem několika republikových mistrovství v lyžování na trávě.