Obec ŠerkoviceObec Šerkovicewww.serkovice.cz
První písemná zmínka o Šerkovicích je uváděna k roku 1293 (Schirkewitz). Tvrz v obci je připomínána k roku 1464 jako majetek místního zemanského rodu. Stávala v místech domů č. 15 a 16. Náležel k ní nepatrný statek z dílu Šerkovic a Tisová. Na konci 15. století byl rozdělen mezi lomnické a tišnovské panství a tvrz zanikla. Na dnešním katastru obce se nacházela zaniklá ves Tisová (jako pustá se uvádí v letech 1464 – 1466). Gruntovní kniha z roku 1653 obsahuje zápisy o 11 gruntech. V roce 1839 bylo v obci 24 domů a 212 obyvatel, v roce 1869 27 domů a 221 obyvatel, v roce 1900 37 domů a 204 obyvatel, v roce 1930 44 domů a 209 obyvatel, v roce 1961 56 domů a 207 obyvatel a při předposledním sčítání obyvatelstva v roce 1991 65 domů a 182 obyvatel. Z katastrální mapy z roku 1826 je zřejmé, že domy byly situovány pouze podél hlavní komunikace a toku potoka Besénku a teprve později se obec rozšiřovala do dalších směrů.
Šerkovice byly v závěru 2. světové války významným střediskem partyzánského hnutí. V okolních lesích byla základna partyzánů oddílu Jermak. V hájence, postavené klášterem Porta Coeli v roce 1900 asi 1 km od obce na kraji lesa Paní Hora, byl 26. února 1945 přepaden štáb oddílu gestapem. V přestřelce zahynul velitel oddílu a komisař s jedním partyzánem padli do zajetí a byli popraveni v Kounicových kolejích v Brně. Hajný Hejmala s manželkou zahynuli mučednickou smrtí v koncentračním táboře Mauthausen. Na památku této události byl v obci postaven v roce 1965 pomník. Bývalá hájovna byla v letech 1980 až 1990 upravena jako památník partyzánského oddílu Jermak.
19. června 1986 došlo v obci k velké bouři s průtrží mračen a povodní, při které se rozvodnil nejen potok Besének, ale i všechny potůčky protékající obcí. Část obce byla zatopena, některé domy byly strženy, všechny mosty přes potok Besének zničeny a na polích byly velké nánosy bahna a kamení. Při záchranných pracích v Lomnici zahynul jeden hasič. Tři roky trvalo, než se podařilo odstranit nejtěžší následky. Nově upraveno muselo být zejména koryto potoku Besének uvnitř obce. Bylo rozšířeno a vyzděno vysokými bočními stěnami. Pamětníci tvrdí, že 12. července 1922 byla obec postižena podobnými záplavami. Tehdy byl zničen most přes Besének a v roce 1923 byl nahrazen novým železobetonovým mostem, který, ač byl poškozen povodní v roce 1986, slouží dodnes.
Vycházková trasa začíná v trati Nad mlýny a je vedena po „svodnici“ severně nad obcí Šerkovice. Prochází kolem ekologicky významného krajinného celku VKP Melichová s vrcholem 508 m n. m. Jedná se o široce klenutý hřbet a jeho západní, jihozápadní až jižní strmé svahy v nadmořské výšce 420 – 508 m. V lokalitě jsou zachovány zbytky starého dubového porostu a komplex mladších převážně listnatých smíšených porostů (dub zimní, příměs tvoří javor klen, jasan a buk, ve hřbetové části smrk a modřín). Bylinné patro je druhově velmi bohaté. Na vycházkové trase jsou osazeny lavičky pro odpočinek. Trasa sestupuje do obce u bývalé drůbežárny.
Drobný rybníček (1 ha), obklopený lemem přírodě blízkých luk. Ve vtokové části rybníčku souvislý porost rdestu (Potamogeton sp.). Rybníček je ojedinělou rozmnožovací lokalitou obojživelníků v tomto území. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí vybudovat náhradní tůně pro rozmnožování obojživelníků a rozvoj mokřadních společenstev v nivě nad rybníkem (vzhledem k vysoké rybí obsádce je rybníček v tomto směru silně degradován).
Široce klenutý hřbet a jeho svahy západní, jižní a východní expozice (4 ha, 340 – 388 m n. m.) se středněvěkým porostem s převahou dubu zimního (Quercus petraea) s příměsí habru (Carpinus betulus) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí i v dalším obmýtí zachovat převážně dubový porost, zejména na východním svahu je vhodnou příměsí buk. Nezalesňovat travobylinné společenstvo na jižním úpatí (případně kosit či redukovat dřeviny v jejich prospěch).
Břehový porost podél přirozeného spodního toku potoka Brusné. V dřevinném patře olše lepkavá (Alnus glutinosa), vrba křehká (Salix fragilis), líska obecná (Corylus avellana), hloh (Crataegus sp.) atd. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí průběžná údržba břehového porostu.
Remízek (0,5 ha) na krátkém strmém svahu východní expozice nad potokem Besének s pestrou dřevinnou skladbou. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí provádět zdravotní a výchovné probírky, nevysazovat stanovištně a geograficky cizí dřeviny.
Široce klenutý hřbet a jeho západní, jihozápadní až jižní strmé svahy (14 ha, 420 – 508 m n. m.) se zbytkem starého dubového porostu dubu zimního (Quercus petraea) a komplex mladších převážně listnatých smíšených porostů s dubem zimním a dále s příměsí javoru klenu (Acer pseudoplatanus), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) a buku lesního (Fagus sylvatica), ve hřbetové části smrk (Picea abies) a modřín opadavý (Larix decidua). Lokalita je stanoviště pro smrk zcela nevhodná. Hynoucí smrk nelze v žádném případě nahrazovat opět smrkem. Ve zbytku starého porostu je třeba zajistit přirozené zmlazení. Při pěstebních zásazích v mladších porostech podporovat jednotlivě vtroušený buk.
Dřevěná roubená stavba sušírny vznikla asi v polovině 19. století. Bývalá sušírna ovoce je dnes státem chráněnou kulturní památkou v držení soukromého majitele a je využívána jako rekreační objekt. Kronika obce uvádí, že chaloupka č. p. 47 byla kdysi sušírnou lnu, který se zde také předl na kolovratech.
Drobná hospodářská stavba situovaná na okraji obce při cestě do zahrad a polí reprezentuje způsob hospodaření s ovocem v podhůří Českomoravské vrchoviny. Stavení je roubené, boční stěny zpevněny podpůrnými sloupky. Deskové štíty opatřeny dvířky do půdního prostoru. Střecha sedlová, krytý bobrovkou, komínové těleso opatřeno osmi větracími průduchy. Ke stavení je dobudována malá kolna a chlévky jako dodatečné přístavby z prken a kamene. Vnitřní zařízení sušírny je porušeno.
Kaplička na návsi, zasvěcená sv. Anně, byla postavena v roce 1851. Kronika obce uvádí o rok pozdější datum 1852. Před postavením kaple byla v obci jen dřevěná zvonička. Původní zvon zavěšený ve věžičce kaple měl na plášti vročení 1807 a byl za 1. světové války odevzdán 26. dubna 1917 na podporu válečného průmyslu. Nový zvon dostala kaple již na začátku roku 1918. V interiéru kaple je umístěna socha sv. Anny, která je dílem sochaře Josefa Břenka. Kaple je jednoduchá stavba bez výraznějších architektonických detailů a stavebních prvků. Není památkově chráněná. V 80. letech 20. století byla kaple v téměř dezolátním stavu, za pomoci místních řemeslníků se ji však podařilo opravit. Oprava byla financována z dobrovolných příspěvků občanů a místních rodáků.
Bývalá hájovna u lesa Paní hora byla postavena v roce 1900 vlastníkem tamějších lesů klášterem Porta coeli. V roce 1934 se do ní z Březiny přestěhoval hajný Vladimír Hejmala s rodinou. Do historie obce se hájenka zapsala v závěrečných dvou letech 2. světové války, kdy sloužila jako základna partyzánů působících v okolních lesích, zejména oddílu Jermak, který se ukrýval v lesním bunkru u Rašova. Po vyzrazení připravované schůzky partyzánů v ní došlo 26. února 1945 k tragické přestřelce mezi partyzány štábu oddílu Jermak a gestapem, během které zahynul velitel oddílu a komisař s dalším partyzánem padli do zajetí a byli popraveni v Kounicových kolejích v Brně. Hajný Hejmala s manželkou Marií zahynuli mučednickou smrtí v koncentračním táboře v Mauthausenu.
Na památku obětí této události byl v roce 1965 odhalen v obci pomník od sochaře Karla Kryla. Po skončení války do 2. poloviny 70. let 20. století sloužila hájenka dále jako byt hajného. Po vystěhování posledního z nich byla opravena a v letech 1980 – 1990 v ní byl instalován památník partyzánského oddílu Jermak. Expozici spravovalo Okresní muzeum Brno – venkov, které ji po společenských změnách v roce 1989 z provozních a finančních důvodů zrušilo. Z důvodu nedořešení restitučních zákonů je v současné době opuštěna a v majetku státu čeká na případné vrácení Cisterciáckému opatství Porta coeli. Není státem chráněnou památkou.