Kulturní památky - Dolní Loučky

Zřícenina hradu Lúčka – kulturní památka

Hrad Lúčka stál již před rokem 1200, neboť si zachoval svoje původní slovanské jméno. Později budované hrady měly názvy poněmčené (např. Pernštejn). První zprávy a doklady o hradu jsou ze 13. století. Hrad Lúčka byl velký středověký hrad postavený na horském hřbetu, místy velmi příkrém. Dnes se této 412 m vysoké hoře říká Hradisko. Není známo, kdo hrad Lúčku i samotné Dolní Loučky založil, dnešní rozvaliny však udávají dosti přesné informace o jeho někdejší velikosti.

Přestože byl hrad zcela opuštěn již v roce 1497, jeho základní zdivo se dochovalo téměř celé dodnes. Hrad se skládal ze dvou částí, které od sebe byly odděleny hlubokým příkopem – předhradí a vlastní hrad. Příkop byl hluboký a široký, chránil hrad proti přepadům. Z předhradí byl do samotného hradu jediný vstup po mostě, který se zvedal. Zevní hradní zeď měla značnou šířku a byla opatřena střílnami a cimbuřím. U hradní brány stála okrouhlá věž, která se nedochovala. Je patrné, kde byla sklepení a hluboká hradní studna, dnes zcela zasypaná. Zdivo hradu bylo rozmetáno po lese a je zarostlé.

V letech 1292 až 1322 žil na hradě Vítek z Lúčky, jehož erb se v zásadě zachoval do dnešní doby. Vítek zemřel v r. 1322 a není známo, kde je pohřben. Byl posledním z „deblínských“, který držel hrad Lúčku, po něm ji získali pánové z rodu „kunštátského“. Od pánů z Kunštátu se odvíjí dnešní znak a prapor obce – černý pás mezi dvěma modrými.

Farní kostel sv. Martina – kulturní památka

Jednolodní stavba s presbytářem s trojbokým závěrem. Jádro kostela pochází z poloviny 13. století. Hranolová věž na západní straně, postavená pravděpodobně již před rokem 1486, je prolomena architektonicky zajímavým středověkým portálem, původně z druhé čtvrtiny 13. století, dodatečně sestaveným a upraveným koncem 15. století. Pozdější úpravy v 18. a 19. století daly kostelu dnešní ráz. Čelní kněžiště pokrývá malovaný triptich Pláč sv. Martina, dílo Milivoje Husáka (z r. 1987). Z vybavení kostela je pozoruhodná křtitelnice ze 17. století. Zvon byl podle nápisového vlysu ulit v roce 1491.

Kamenná zeď kolem kostela původně ohrazovala hřbitov, na západní straně je přerušena bývalou čtyřbokou márnicí, která byla v třicátých letech 20. století upravena na bránu. Vstupní brána je od roku 1986 vyzdobena rozsáhlou freskou Příchod sv. Cyrila a Metoděje od Jana Floriana. Před bránou jdou umístěny pískovcové plastiky sv. Václava a sv. Ludmily od sochaře Josefa Bajáka, signované iniciálami JB. V roce 1994 byl kostel nově opraven. Kostel včetně ohradní zdi s branou a márnice jsou státem chráněnými památkami.

Železniční viadukt

Nejvýraznější dominantou obce je železniční viadukt, největší inženýrské dílo na trati Brno – Havlíčkův Brod, nad údolím Libochůvky. „Most míru“ byl vybudován v letech 1939 -1953 podle projektu upraveného do konečné verze Petrem Havránkem. Za války byly postaveny malé oblouky, po válce velký oblouk, který má rozpětí 120 m a je největším železobetonovým obloukem v ČR. Celková délka mostu je 300 m a výška 30 m. Na něj navazující tunel je 633 m dlouhý. V části Mezihoří se pne nad údolím Loučky desetiobloukový železobetonový železniční 180 m dlouhý most na kamenných pilířích s klenutými oblouky.

Železniční tunel

V letech 1944 – 1945 byla v katastru obce v železničním tunelu, dokončeném v roce 1942 (postaveném firmou Ing. Zdeněk Kruliš Praha a ozačovaném jako A nebo č. 1), umístěna jedna z částí továrny Diana, vyrábějící trupy stíhaček Messerschmitt Bf 109. Továrna Diana, G. m. b. H., měla zejména v údolí říčky Loučky vybudovánu celou řadu pomocných, většinou dřevěných objektů (sklady, kuchyně, ubytovny), které mnohdy převzala od firmy Kruliš stavějící dráhu. Některé z nich jsou využívány k různým účelům dodnes, po jiných jsou patrny základy. V lesní stráni nad Mezihořím se zachoval i jeden ze dvou nouzových východů z tunelu A, vybudovaný po jeho obsazení Dianou. V letech 1944 – 1945 procházela katastrem obce od Mezihoří do Chytálek úzkorozchodná dráha 760 mm, spojující tišnovské nádraží s tunely B a C u Níhova. Němci ji vybudovali pro dopravu materiálu a zaměstnanců továrny Diana. Dodnes jsou patrny pozůstatky po této trati, jako jsou náspy, propustky, patky mostů (zejména u mostu přes Libochůvku).

Rodný dům Doc. RNDr. Antonína Mrkose, CSc.

Doc. RNDr. Antonín Mrkos, CSc., světoznámý astronom, polárník, optik, horolezec a meteorolog, se narodil 27. ledna 1918 ve Střemchoví. Jako student střední školy se zajímal o chemii. Astronomie se stala jeho druhou největší láskou. Po maturitě na gymnáziu a uzavření vysokých škol v roce 1939 byl až do konce války totálně nasazen. Významnými povahovými rysy Antonína Mrkose byla obrovská vůle, schopnost koncentrace, sebekázeň, disciplinovanost, zodpovědnost a výjimečná paměť.

Svoji profesní dráhu začíná v roce 1945 v observatoři na Skalnatém plese ve Vysokých Tatrách, kde působí do roku 1950. Současně v letech 1946 – 1950 studuje dálkově Přírodovědeckou fakultu Komenského univerzity v Bratislavě. V roce 1950 odchází jako vedoucí meteorologické observatoře na Lomnický štít, kde ve výšce 2632 m n. m., obnoví astronomickou observatoř. RNDr. Antonín Mrkos se stal naším největším lovcem komet. Objevil jich celkem čtrnáct, pojmenovaných jeho jménem je dvanáct.

V letech 1957 - 1959 se zúčastnil třetí sovětské expedice do Antarktidy. Cílem expedice byl komplexní výzkum Antarktidy v rámci programu Mezinárodního geofyzikálního roku. RNDr. Mrkos měl za úkol měření intenzity světla noční oblohy, polárních září a soumraků podle samostatného československého programu a současně se podílel na plnění společných výzkumných úkolů expedice. Jeho zásluhou zavlála na jižním geomagnetickém pólu československá vlajky jako druhá v historii, hned po sovětské. Do Antarktidy se vrátil ještě jednou v letech 1961 – 1963 se sedmou sovětskou expedicí v čele čtyřčlenné československé skupiny.

V roce 1965 přichází Antonín Mrkos na Kleť, nejvyšší horu jihočeského Blanenského lesa, vysokou 1084 metrů. Na vrcholu byla observatoř, ovšem bez dalekohledu. Sám sestrojil dalekohled, který přinesl řadu objevů, zejména planetek a komet. Antonín Mrkos a jeho spolupracovníci objevili sami z dosud známých 3500 takových objektů k roku 1991 půldruhého tisíce. Ke sklonku působení doktora Antonína Mrkose na Kleti se mu podařily dva významné objevy : v roce 1990 objev zvláštní planetky typu Apollo a v roce nechtěného odchodu z Kleti - 1991 poslední 14. komety. Aby mohl v pozorování pokračovat, rozhodl se na jaře 1996 pro postavení dalekohledu na své zahradě v Praze. 29. května 1996 však náhle opouští tento pozemský svět a je pochován na hřbitově v Dolních Loučkách.

Fotografie

	Dolní Loučky – zřícenina hradu Lúčka	Dolní Loučky – zřícenina hradu Lúčka	Dolní Loučky – zřícenina hradu Lúčka	Dolní Loučky – zřícenina hradu Lúčka
	Dolní Loučky – kostel sv. Martina	Dolní Loučky - Freska Příchod sv. Cyrila a Metoděje	Dolní Loučky – Most míru	Dolní Loučky – Most míru
	Dolní Loučky – Most míru	Dolní Loučky – rodný dům Doc. Antonína Mrkose	Dolní Loučky – rodný dům Doc. Antonína Mrkose