Vycházkové trasy v Mikroregionu PORTA

Mikroregion PORTA uskutečnil v roce 2004 v rámci Programu rozvoje venkova Jihomoravského kraje společný projekt „Vycházkové trasy v Mikregionu PORTA“. Předmětem projektu je zřízení osmi nových značených zaokruhovaných vycházkových tras o celkové délce 48 km, procházejících přírodně i kulturně-historicky cenným územím. Ve všech obcích Mikroregionu PORTA (Borač, Dolní Loučky, Kaly, Lomnička, Předklášteří, Šerkovice, Štěpánovice a Železné) jsou označena východiska k vycházkovým trasám a na orientačních tabulích jsou vyznačeny průběhy tras, místa zastavení a vyhlídkové body.

V terénu jsou vycházkové trasy vyznačeny šipkami se znakem obce, jehož katastrálním územím trasa prochází, v místech zastavení a poučení, na vyhlídkách a odpočivadlech jsou umístěny stylově upravené informační panely nebo orientační značky. Na Křivoši v k. ú. Zahrada a na vrchu Babylon v k. ú. Kaly byly vybudovány rozhledové plošiny. V místech vhodných pro odpočinek jsou osazeny jednoduché dřevěné lavice, stoly a přístřešky proti dešti. Některé lokality jsou „dovybaveny“ tabulkami s informacemi o kulturně-historických památkách, o jednotlivých druzích dřevin nebo rostlin, zejména významných stromů. Vybavení je jednotné v celém Mikroregionu PORTA.

1. Vycházková trasa v Borači – v k. ú. Borač, Podolí

Území obce Borač tvoří sloučené a dříve samostatné obce Borač a Podolí v údolí Svratky pod Veselským chlumem. Katastrální území Podolí leží na levém břehu řeky, na jejím pravém břehu se rozkládá katastrální území Borače. Obce se uvádějí r. 1368 jako zemanské sídlo u pernštejnské stezky. Územím prochází silnice II. třídy č. 387 Vír, Nedvědice, Tišnov a silnice III. třídy č. 38720 Borač – Podolí.

Krajinu lze charakterizovat jako sevřené údolí Svratky, vysoká lesnatost, přirozený tok řeky Svratky, kopcovitý malebný terén, chráněný jako přírodní park Svratecká hornatina. Na suchých skalách v okolí rostou teplomilné rostliny.

Rodiště spisovatele romanopisce Josefa Uhra (1880 – 1908). Pamětní deska na rodném domku v osadě Podolí.

Kulturní památky:
Vycházková trasa č. 1 (délka trasy 2,8 km):

Upozornění na trasu je umístěno u hlavní silnice při odbočce na Podolí. Vycházková trasa je vyznačena od parkoviště u Obecního úřadu v Borači (pro motorizované návštěvníky) v souběhu se zelenou turistickou značkou přes ocelový most přes Svratku, kolem „Boračské pálenice“, přes železniční přejezd u nádraží, kde je možnost napojení pro návštěvníky, kteří přijedou vlakem. Trasa pokračuje kolem rodného domku spisovatele Josefa Uhra (1880 – 1908) v Podolí, kde je umístěna pamětní deska, kolem dřevěné zvoničky, při cestě je situován kříž s památnými lipami. Ve vzdálenosti cca 1,2 km nad obcí se vycházková trasa odpojí od zelené turistické značky a pokračuje po lesní cestě vedené téměř po vrstevnici. V místě dálkových výhledů se trasa dále napojuje na červenou turistickou značku a sestupuje do obce podél toku řeky Svratky.

Místa zastavení, poučení, odpočinku:

2. Vycházková trasa v Dolních Loučkách – v k. ú. Dolní Loučky, Střemchoví, Kaly, Zahrada

Dolní Loučky leží v poříční kotlině. Středem obce protéká řeka Loučka, která se pod Květnicí vlévá do řeky Svratky. Území obce je tvořeno sídelními útvary Dolní Loučky a Střemchoví, které tvoří administrativně jednu obec – Dolní Loučky.

Obec Dolní Loučky vznikla z podhradí hradu Lúčka pravděpodobně počátkem 13. století. Hrad Lúčka stál již před rokem 1200 a zachoval si své původní slovanské jméno. První známky o něm jsou již ze 13. století. Rozsah rozvalin podává informace o jeho někdejší velikosti. Hrad byl opuštěn v roce 1497.

Rodiště astronoma Doc. RNDr. Antonína Mrkose, CSc. (1918 – 1996) – rodný dům ve Střemchoví.

Památkově chráněné objekty:
Vycházková trasa č. 2 (délka trasy 9,5 km):

Vycházkový okruh prochází katastrálními územími Dolní Loučky, Střemchoví, Zahrada a Kaly. Začíná v Dolních Loučkách u hostince „U Suchánků“, vede uliční zástavbou k řece Loučce, kolem hasičského cvičiště a podél řeky k východisku na zříceninu hradu Lúčka nazývaného rovněž hrad Střemchov, odkud jsou krásné výhledy na okolní krajinu. Trasa pokračuje přes vrchol a sestupuje do Střemchoví k rodnému domu astronoma Antonína Mrkose (Střemchoví č. 8). Odtud cesta stoupá kolem kanadského ořechu k vyhlídce na Horce, kde je umístěno posezení s lavičkami. Následuje stoupání přes Vysokou na vrchol Křivoš (464 m n. m.) - místo dalekých rozhledů, kde je vybudována vyhlídková plošina s panoramatickou mapou a odpočinkové posezení. Sestup kolem „kamenné chaty“ cestou podél lesa do osady Zahrada. Na konci zástavby je umístěn dřevěný kříž. Trasa pokračuje do obce Kaly, s možností občerstvení v hospůdce „U medvěda“. Dále vede kolem Návrší a místní části Lhoty, kde je možno pozorovat velké množství pasoucího se skotu. Sestup do Dolních Louček s uzavřením vycházkového okruhu u hostince „U Lepků“.

Místa zastavení, poučení, odpočinku:

3. Vycházková trasa na Babylon v Kalech – k.ú. Kaly, Zahrada, Borač

Kaly jsou vysoko položenou obcí u silnice z Tišnova do Dolní Rožínky. Území obce je tvořeno sídelními útvary Kaly a Zahrada, které tvoří administrativně jednu obec. Asi 1 km severovýchodně od obce Kaly se nachází kopec Babylon (505,8 m n. m.), místo dalekých rozhledů.

Památkově chráněné objekty:
Vycházková trasa č. 3:

Vycházková trasa začíná v obci Kaly, u vodní nádrže, v jejíž blízkosti se nachází památkově chráněná zvonička. Kolem hospůdky „U medvěda“ prochází trasa do severní části obce a dále využívá částečně zpevněné polní cesty vedoucí do Borače. Z ní se vycházková trasa po přibližně 0,5 km odpojuje a pokračuje severovýchodním směrem na vrch Babylon. Vrchol kopce není zalesněn a skýtá výhledy do dalekého okolí na všechny světové strany. Proto zde byla postavena vyhlídková plošina, vybavená panoramatickou mapou okolí s vyznačením výrazných bodů s uvedením jejich názvů. Další průběh trasy lze volit alternativně:

I. varianta (délka trasy 2,7 km): propojení na komunikaci v místní části Zahrada.

II. varianta (délka trasy 3,5 km): sestup na výchozí cestu, pokračování cestou do Borače.

Místa zastavení, poučení, odpočinku:

4. Vycházková trasa v Lomničce a Šerkovicích – v k.ú. Lomnička a Šerkovice

Lomnička - původní osídlení obce Lomnička se vyvíjelo okolo klášterního velkostatku, později částečně nahrazeno a doplněno novostavbami, v severní části chudé domky námezdních dělníků, podél silnice do Tišnova poválečná výstavby rodinných domů

Památkově chráněné objekty:

Šerkovice - katastr obce Šerkovice se nachází v prostoru starého sídelního území, což dokazují četné nálezy z různých časových údobí od dob neolitu. K roku 1464 je datována tvrz jako majetek místního zemanského rodu. Na konci 15. století byl statek rozdělen mezi lomnické panství a tišnovský klášter a tvrz zanikla.

Památkově chráněný objekt:

Obce spojuje silnice III. třídy 37710 Lomnička - Šerkovice, procházející jejich katastry.

Vycházková trasa č. 4:

Východiskem vycházkové trasy je parkoviště u Obecního úřadu v Lomničce s doporučením odbočení k památkově chráněné kapličce sv. Bedřicha a zachované selské usedlosti č. 4 s pamětní deskou legionáře padlého v 1. světové válce. Trasa vede severním směrem na konec obce a dále pokračuje podél lesa „Pod Rejholcem“. Ekologicky významný krajinný prvek Rejholec se vyznačuje strmými svahy převážně jižní a jihozápadní expozice od úzce klenutého vrcholového hřbetu do široké sníženiny Tišnovské kotliny. V porostech převažuje dub zimní v různých věkových stádiích. Vyznačeny jsou dva volitelné vycházkové okruhy:

I. okruh (délka trasy 7,2 km):

Trasa vede k Šerkovické hájovně, u níž přechází do katastrálního území obce Šerkovice. V bývalé hájovně přepadlo gestapo v únoru 1945 partyzány z oddílu „Jermak“. Velitel oddílu padl, komisař byl zajat a popraven a rodina hajného odvlečena do koncentračního tábora. Od hájovny cesta pokračuje kolem významného krajinného prvku Ochůzka, výběžku lesního komplexu s převahou dubu zimního s příměsí habru a borovice, polní tratí Padělky podél hranice katastrů do obce Šerkovice. Dále vede po silnici ke kapličce s doporučeným odbočením k památkově chráněné sušírně ovoce. Je to drobné roubené hospodářské stavení, situované na okraji obce při cestě do zahrad a polí, které reprezentuje způsob hospodaření s ovocem v podhůří Českomoravské vrchoviny v minulosti. Vnitřní zařízení sušírny je porušeno.

Trasa vede dále po mostě přes potok Besének a proti toku Brusné s realizovanými „poldry“, kde jsou nasazeny žáby a mloci. Významný krajinný prvek Brusná v délce 1 km zahrnuje břehový porost podél přirozeného spodního toku potoka Brusná. V dřevinném patře roste olše lepkavá, vrba křehká, líska, hlohy, srstka aj. Trasa se vrací zpět a dále pokračuje po pravém břehu Besénku kolem Vidové, remízku na krátkém strmém svahu východní expozice nad potokem Besének. Významný krajinný prvek Vidové má pestrou dřevinnou skladbu – javor mléč, babyka, olše lepkavá a šedá, dub zimní, habr jilm, třešeň i druhově bohatý bylinný podrost.

Trasa překračuje hranici katastrů a vrací se na území Lomničky, kde prochází mezi plochami dalších dvou významných krajinných prvků: Podskalky a Olšičky. Podskalky zahrnují travnatou ladu nad údolím Besénku s četnými teplomilnými druhy rostlin a roztroušeným náletem habru, dubu a babyky. Zbytky lužního a břehového porostu v údolí středního toku Besénku se zachovalou přirozenou dřevinnou skladbou s převahou olše lepkavé, vrby bílé, javoru mléče a jasanu ztepilého prezentuje významný krajinný prvek Olšičky. Cesta pokračuje zpět k východisku výletu do Lomničky, kde je možné se občerstvit v restauraci Na hamrech.

II. okruh (délka trasy 3,4 km):

Malý vycházkový okruh se z cesty „Pod Rejholcem“ po cca 1,6 km odpojuje a vede kolem významného krajinného prvku Šerkovické padělky, mělkého úvalu v nadmořské výšce 310 m, protékaného občasnou vodotečí, kde se nachází ojedinělý zbytek louky s vlhkomilnými druhy rostlin (blatouch bahenní, rákos). Dalším zastavením na trase je významný krajinný prvek Šerkovický rybníček, obklopený lemem přírodě blízkých luk. Rybníček je ojedinělou lokalitou rozmnožování obojživelníků. V příjemném přírodním prostředí u rybníka jsou osazeny lavičky. Trasa pokračuje podél silnice do Lomničky zpět k místu, kde se napojí na výchozí trasu.

Místa zastavení, poučení, odpočinku:

5. Vycházková trasa v Předklášteří – v k.ú. Předklášteří

První písemné listiny zmiňující se o lokalitě Předklášteří jsou z roku 1233 a jsou svázány s klášterem Porta coeli, který založila a vystavěla královna Konstancie. Na pozemcích kláštera vznikla obec, jejíž jméno odráží její polohu – před klášterní zdí. Založením kláštera započala výraznější přeměna okolní krajiny. Byly založeny rybníky, pole, louky a pastviny, sady, vinice a šafránice.

Přírodní ráz krajiny Předklášteří byl ovlivněn lidskou činností výrazně již v raném středověku. Založení cisterciáckého kláštera jako kolonizačního řádu se projevilo promyšleným hospodařením jak v zemědělské, tak v lesní krajině a které se odrazilo na positivním krajinném rázu území.

Mimořádně hodnotnou estetickou dominantou v krajině jsou extenzivní sady, louky a pastviny na svazích západně od obce a louky a břehové porosty v nivě Svratky a Loučky. Krajinné estetické dominanty se doplňují s výrazným rozsáhlým areálem kláštera a hřbitovního kostela.

Nejvýznamnější částí obce je areál kláštera Porta coeli (Brána nebes), který patří k nejvýznamnějším středověkým stavebním památkám na území České republiky. Dochoval se rozsáhlý komplex klášterních budov – dnes státem chráněná kulturní památka zcela mimořádného významu – se dvěma kostely včetně hospodářských objektů, barokní sýpky, bývalého pivovaru, několika zahrad a části hradeb. Klášter, budovaný v přechodném románsko–gotickém slohu pro řeholi cisterciaček, který založila kolem roku 1233 královna Konstancie, vdova po Přemyslu Otakaru I, za podpory svých synů – krále Václava I. a markraběte moravského Přemysla. se záhy stal důležitým feudálem povodí Svratky. Byl silně opevněn a mimo hradby chráněn i rybníky. Na kopci nad klášterem byla postavena strážní věž.

Za husitských válek byl klášter vypleněn a obnoven až roku 1454 novým vysvěcením kostela. V roce 1619 byl zrušen moravskými stavy, avšak již v roce 1625 opět obnoven. Po stavebních úpravách v 2. polovině 17. století a v 18. století dostal celý areál dnešní podobu. Nařízením Josefa II. byl klášter v roce 1782 opět zrušen. Objekt sloužil průmyslovým účelům a budova proboštství byla upravena na sídlo správy velkostatku. Roku 1861 koupil velkostatek ženský cisterciácký klášter v hornolužickém Marienthalu a po stavebních úpravách byl v roce 1901 klášter Porta coeli nově osídlen jeptiškami. V roce 1950 byl zrušen potřetí a znovu obnoven v roce 1990. Veřejnosti je přístupná bazilika, křížová chodba a kapitulní síň. Od r. 1990 probíhá postupná rekonstrukce klášterních budov pro potřeby řádu.

Součástí areálu kláštera Porta coeli je skupina 18 lip velkolistých a 1 jírovec maďal. Jejich vysazení se datuje zhruba do roku 1625. Lípy staré více než 350 let dosahují výšky až 27 m a v obvodu kmene ve výšce 130 cm nad zemí až 482 cm. Většinou jde o mohutné stromy s dosti prostornými dutinami, částečně prosychajícími a olámanými korunami.

Hřbitovní kostelík Nejsvětější Trojice je významnou stavbou v pozdně gotickém a renesančním slohu. Byl postaven v roce 1555 a v roce 1678 přestavěn.

Památkově chráněné objekty:
Památné stromy:
Vycházková trasa č. 5 (délka trasy 2,2 km):

Vycházková trasa provází návštěvníka areálem cisterciáckého kláštera Porta coeli. Areál kláštera je obehnán vysokou kamennou zdí – opevněním. K ohradní zdi byly přistavěny hospodářské budovy přízemní i jednopatrové, většinou obdélného půdorysu, v nice je umístěna socha sv. Floriána.

Nejvýznamnější stavbou areálu je bazilika Nanebevzetí Panny Marie, postavená v době založení kláštera v přechodném románsko - gotickém slohu, s monumentálním gotickým portálem francouzského katedrálního typu. Chrám je zaklenut křížovými žebrovými klenbami, nad kněžištěm šestidílnou žebrovou klenbou, nejstarší u nás. Interiér chrámu je pozdně barokní se sochařskou výzdobou od J. Winterhaldera st. a O. Schweigla a s oltářními obrazy od F. A. Maulbertsche, Ign. Raaba a J. Sterna.

Nejcennějším prvkem baziliky Nanebevzetí Panny Marie je původní portál z doby založení kláštera, který dal klášteru název Porta coeli – brána nebes. Je bohatě zdoben plastikami apoštolů, dvou lvů, zvířecími motivy aj. Architektonická kompozice portálu vyjadřuje zčásti podněty románské, zčásti již ohlasy klasické gotiky. Nad portálem je umístěna rozeta s profilovanou šambránou.

Na severní straně přiléhá k bazilice Nanebevzetí Panny Marie komplex klášterních budov. Objekty jsou seskupeny kolem dvou kvadratur. Konvent s čtyřdílnou křížovou chodbou se zvířecími ornamenty na hlavicích a konzolách kleneb a s rajskou zahradou při severní straně chrámu. Na východní straně křížové chodby je situována kapitulní síň obdélníkového půdorysu. Nádvoří druhého dvora uzavírají mladší jednopatrové budovy.

Sýpka je volně stojící třípatrová budova obdélného půdorysu s hladkou fasádou.

Ostatní budovy většinou barokní ze 17. a 18. století. Proboštství je jednopatrová budova obdélného půdorysu třikrát zalomeného, ukončeného čtyřbokou věží se zvonicí. Průčelí členěno v přízemí třemi vchody půlkruhově zaklenutými.

Současný klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie je jednolodní neorientovaná obdélná stavba v pseudogotickém slohu, vystavěna na přelomu 19. a 20. století, navazující na starý kostel a klášterní areál. Loď je zaklenuta třemi poli křížové klenby se dvěma svorníky, kněžiště zaklenuto rovněž křížovou klenbou. Ve sklepeních kaple byly objeveny základy starší kaple sv. Kateřiny.

V klášteře je umístěno Podhorácké muzeum s expozicí dějin kláštera, Předklášteří, Tišnova a tradičních řemesel a galerie malířů Podhorácka.

Druhým zastavením na vycházkové trase je areál hřbitovního kostela s márnicí nad klášterem. Renesanční hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice datovaný do roku 1555 je orientovaná jednolodní stavba s pětibokým závěrem. V průčelí je pravoúhlý portál s kamenným profilovaným ostěním. Márnice je barokní kaple postavená kolem roku 1700 na obdélném půdorysu se zaobleným nárožím v závěru.

Na hřbitově při průčelí kostela je umístěn památkově chráněný náhrobek Josefa Břenka z roku 1878. Je zde pochován akademický sochař Josef Břenek a jeho syn Josef Břenek, c. k. vlakvedoucí, který padl za vlast jako příslušník 8. regimentu v bitvě u Doboje.

Občerstvení poskytuje Restaurace a penzion U kláštera, Restaurace v Chaloupkách a nedaleká cukrárna a kavárna Cheri.

Místa zastavení, poučení, odpočinku:

6. Vycházková trasa v Šerkovicích – v k.ú. Šerkovice

Vycházková trasa č. 6 (délka trasy 4,3 km):

Vycházková trasa začíná v trati Nad mlýny a je vedena po „svodnici“ severně nad obcí Šerkovice. Prochází kolem ekologicky významného krajinného celku VKP Melichová s vrcholem 508 m n. m. Jedná se o široce klenutý hřbet a jeho západní, jihozápadní až jižní strmé svahy v nadmořské výšce 420 – 508 m. V lokalitě jsou zachovány zbytky starého dubového porostu a komplex mladších převážně listnatých smíšených porostů (dub zimní, příměs tvoří javor klen, jasan a buk, ve hřbetové části smrk a modřín). Bylinné patro je druhově velmi bohaté. Na vycházkové trase jsou osazeny lavičky pro odpočinek. Trasa sestupuje do obce u bývalé drůbežárny.

Místa zastavení, poučení, odpočinku:

7. Vycházková trasa ve Štěpánovicích – v k.ú. Štěpánovice, Zahrada

Původní jádro obce tvořila Dědina s řadovými statky, domky a mlýnem na pravém břehu Svratky. Za první republiky byly severně od Dědiny založeny Nové Štěpánovice. Od 50. let se rozrůstá tzv. Sídliště na levém břehu řeky.

Od severu k jihu prochází katastrem obce silnice II/387 Vír – Nedvědice – Tišnov – Česká. Souběžně s tokem řeky Svratky je vedena jednokolejná regionální železniční trať Žďár nad Sázavou – Tišnov s nádražím v centru obce.

Památkově chráněné objekty:
Vycházková trasa č. 7 (délka trasy 7,8 km):

Vycházková trasa má začátek u železničního nádraží a vede kolem historické budovy někdejší školy, v níž je v současnosti umístěn Obecní úřad a mateřská škola. Pozornost přitahuje kaplička sv. Anny z 1. poloviny 17. století a historický kříž. Malá kaple obdélného půdorysu s mírně odsazenou kruhovou apsidou má sedlovou střechu s dřevěnou vížkou a trojúhelný štít s plastickým orámováním. Dále trasa prochází kolem prodejny potravin, poskytující občerstvení. Na konci oboustranné zástavby obce je po levé straně umístěna další památkově chráněná památka - kaple sv. Cyrila a Metoděje. Hodnotná drobná stavba kapličky z druhé poloviny 18. století, původně patrně volně stojící, postupem času obestavěna. Velmi cenný soudobý interiér byl v průběhu 19. století doplněn. Kaple sv. Cyrila a Metoděje a kaple sv. Anny jsou jedinými sakrálními objekty v obci.

Následuje kratší úsek vycházkové trasy po silnici, při níž se dochoval smírčí kámen, který pochází ze 17. století. Na přední straně kamenné desky je v nízkém reliéfu jednoduchý kříž pokrývající celou plochu kamene. Nad tímto místem se trasa po asi 200 m odděluje od silnice, odbočuje vlevo a s mírným stoupáním vede do Zahrady - místní části sousední obce Kaly. Odtud se trasa vrací do katastrálního území obce Štěpánovice a v trati Vysoká vystupuje na vrchol s kótou 461 m n. m., nabízející vyhlídku na Tišnov, Předklášteří, Dolní Loučky a okolní krajinu. V místě vyhlídky jsou umístěny lavičky pro odpočinek.

Významný krajinný prvek Na Vysoké zahrnuje úzce klenutý vrcholový hřbet s přiléhající horní částí strmých svahů jihovýchodní až východní expozice. Zvláště ve vrcholové části je povrch silně kamenitý. V porostech převažuje dob zimní s příměsí habru obecného a buku lesního, ve vrcholové části i babyky obecné. Ve spodní části strmých svahů, podélně zbrázděných hlubokými roklemi, je vymezen významný krajinný prvek Pod Vysokou. Převažuje zde dub zimní s příměsí habru obecného a babyky obecné, v rokli i buku lesního. Významný je výskyt teplomilných keřů – svídy krvavé, brslenu bradavičnatého a dřišťálu obecného.

Po sestupu vede trasa téměř po vrstevnici zalesněným územím k druhému smírčímu kameni, který byl rovněž zahrnut do seznamu nemovitých kulturních památek, ale později byl ztracen. V nedávné době byl smírčí kámen v lese objeven a osazen na lesním rozcestí „U Bednářova lesa“ v místě, kde pravděpodobně původně stál. U smírčího kamene je umístěna lavička.

Dále cesta mírně klesá k obci, kde jsou možnosti občerstvení v hostinci „Plusbau“, s letním posezením u řeky a s vybavením prolézačkami a houpačkou pro děti. Nedaleko odtud byl vyhlášen památný strom lípa srdčitá o výšce cca 30 m a obvodu kmene 344 cm. Vysoká biologická hodnota a estetická účinnost stromu je umocněna stavbou Božích muk z roku 1706. Lípa je výraznou dominantou a ve spojení s drobnou sakrální datovanou stavbou se blíží baroknímu názoru na tvorbu české kulturní krajiny. Tento záměrně komponovaný krajinný útvar je dokladem kulturnosti a vynikajícího vztahu našich předků k přírodě a krajině.

Občerstvení nabízí i pivnice „Ve dvoře“, odkud je blízko k železničnímu nádraží, kde se vycházkový okruh uzavírá. V blízkosti nádraží se na levém břehu řeky Svratky nachází chráněné území Tůň u trati, které bylo vyhlášeno v roce 1986 a stojí rovněž za naši pozornost. V roce 1999 byla upravena původní tůň a v její blízkosti uměle vyhloubena nová menší tůňka. Podmínky pro zdejší populace zvláště chráněných druhů obojživelníků, především kriticky ohroženého čolka velkého, se radikálně zlepšily. V lokalitě se vyskytuje i čolek obecný, skokan štíhlý, skokan hnědý, ropucha obecná, rosnička zelená a užovka obecná i užovka podplamatá.

Místa zastavení, poučení, odpočinku:

8. Vycházková trasa v Železném – v k.ú. Železné, Drásov, Hajánky, Tišnov

Katastrální území obce se rozkládá částečně v mírně zvlněné krajině Boskovické brázdy, částečně v okrajové části členité Hornosvratecké vrchoviny, zvané Žernovická hrásť. Západním výběžkem Žernovické hrásti je vápencový kopec Hradisko, lokalita významná z hlediska krajinářsko – ekologického i archeologického.

Původní osídlení obce se vyvíjelo kolem návsi se statky a mělo výrazně zemědělský charakter. Poblíž obce stával hrad, v 15. století již pustý. Výrazný stavební rozvoj započal v druhé polovině 20. století. Katastrální území leží severovýchodně od Tišnova, přičemž k. ú. Tišnova sahá až k zástavbě obce.

Památkově chráněný strom:
Vycházková trasa č. 8 (délka trasy 8,6 km):

Vycházkovou trasu v katastrálním území obce Železné využívají turisté ze širšího okolí, a z velké části i obyvatelé a návštěvníci města Tišnova. Z tohoto důvodu začíná vycházková trasa v Tišnově u hřbitova (vně Mikroregionu PORTA) a pokračuje podél oplocení závodu VITAR. První zastavení na vycházkové trase je navrženo u lípy srdčité, významného stromu, který byl vyhlášen v roce 1978 a zasluhuje pozornost i ochranu. Lípa stojí před vjezdem do závodu vedle pomníčku znázorňujícího ukřižování Ježíše Krista.

Odtud cesta stoupá a před vrcholem přechází do katastrálního území sousední obce Drásov. Z kopcovitého hřbetu Stanovisko s vrcholem o výšce 484,7 m n. m. se naskýtá neopakovatelný výhled do širokého okolí. V této lokalitě se dochoval historický statek s hospodářskými budovami, jehož obytnou část tvoří pouze čeledník, což svědčí o způsobu života někdejších statkářů. Majitelé statku bydleli ve městě, blíže hospodářskému a společenskému dění a na venkově žili zemědělští dělníci. V současnosti zde sídlí Jezdecká škola MVDr. Ilji Hrejsy. V bývalém ovčíně jsou ustájeni koně a poníci, kteří jsou využíváni pro hipoterapii, provozována je i kanisterapie.

Na Stanoviskách pořádají milovníci vojenské historie rekonstrukce bitev Války Severu proti Jihu. V místech dalekého výhledu je navrženo posezení doplněné orientační mapou pozorované krajiny. Významný krajinný prvek Louka pod Stanovisky zahrnuje pramenný úval a mírné svahy západní expozice k rokli drobného potůčku s luční enklávou uprostřed smrkových porostů. Podél lesní cesty je stará třešňová alej. Významné druhy rostlin jsou zastoupeny vemeníkem dvoulistým.

Trasa pokračuje sestupem po cestě severně od obce Železné, která vede zčásti katastrálním územím obce Hajánky. Dalším cílem cesty je Hradisko - výrazný kopec se široce klenutým vrcholovým hřbetem, vystupující z nivy potoka Lomničky, s převládajícími strmými jihozápadně až jihovýchodně exponovanými svahy, který byl zaregistrován jako významný krajinný prvek. Na svazích jsou zbytky dvou lomů, v nichž se v minulosti těžily krystalické vápence.

Na kopci převládají druhově bohaté teplomilné travobylinné porosty. Na svazích v západní části je téměř souvislý porost cizorodého akátu. Na části strmého západního svahu k potoku je náletová borová kultura. Významné druhy rostlin jsou zastoupeny omanem oko Kristovo, hvězdicí chlumní, bělozářkou větvitou, modřencem chocholatým, diviznou rakouskou a koniklecem velkokvětým. Významné druhy živočichů jsou zastoupeny slepýšem křehkým, ještěrkou obecnou, kudlankou nábožnou, ťuhýkem obecným nebo linduškou lesní.

V bezprostředním sousedství významného krajinného prvku Hradisko probíhá revitalizace toku Lomničky s cílem vytvořit pestré nivní území vhodné pro rozvoj mokřadních společenstev rostlin a živočichů, zvláště chráněných druhů obojživelníků. Významný krajinný prvek Lomnička zahrnuje částečně upravený tok Lomničky s kvalitními břehovými porosty s olší šedou, vrbami či jasanem ztepilým. Významné druhy živočichů jsou zastoupeny například lejskem šedým.

V rámci vytváření sítě plnohodnotných rozmnožovacích lokalit obojživelníků, tedy menších tůní bez ryb, dotovaných výhradně průsaky hladiny spodních vod, byly v nivě Lomničky vyhloubeny dvě nové tůně. Nacházejí zde ideální podmínky k životu obojživelníci, ale i velké množství dalších mokřadních živočichů a rostlin.

Vycházková trasa kříží komunikaci ze Železného do Lomničky a vrací se zpět do Tišnova.

Místa zastavení, poučení, odpočinku:

9. Vycházková trasa „JUBILEUM“ – v k.ú. Předklášteří

Obec Předklášteří leží v prostoru okrsku Tišnovská kotlina. Vycházková trasa „Jubileum“ je vedena jižní a jihozápadní částí katastrálního území obce, v prostoru okrsku Deblínské vrchoviny. Základ geologické stavby Deblínské vrchoviny tvoří biolitická žula a svratecká ortorula, po obvodu místy lemované pruhem krystalických vápenců. Úpatí okrajového svahu v prostoru Předklášteří je překryté sprašemi a sprašovými hlínami.

Reliéf Deblínské vrchoviny je pestrý. Charakteristické jsou erozní zářezy (strže a rokle). Pozoruhodné je zejména průlomové údolí Závistky. Ve vrcholové části Výrovky a Kozí brady jsou patrné stopy mrazového zvětrávání (mrazové sruby, balvanová moře).

Přírodní ráz krajiny Předklášteří byl ovlivněn lidskou činností výrazně již v raném středověku. Založení cisterciáckého kláštera jako kolonizačního řádu se projevilo promyšleným hospodařením v zemědělské i lesní krajině, které se příznivě odrazilo na krajinném rázu území. Lesní porosty vytvářejí rozsáhlé ucelené komplexy s řadou kvalitních přírodě blízkých porostů.

Památkově chráněné objekty:
Objekty kulturního dědictví:
Památné stromy:
Vycházková trasa č. 9 (délka trasy 6,2 km):

Vycházková trasa „Jubileum“ začíná na Náměstí 5. května, vede kolem Restaurace V Chaloupkách a dále stoupá po chodníku přiléhajícím k parkovišti za restaurací na prostranství na Stráňově, kde vlevo se nachází hřbitov s kostelem a vpravo trasa pokračuje ulicí Troubnou.

Prvním zastavením na vycházkové trase je areál hřbitovního kostela s márnicí. Renesanční hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice datovaný do roku 1555 je orientovaná jednolodní stavba s pětibokým závěrem. V průčelí je pravoúhlý portál s kamenným profilovaným ostěním. Barokní márnice byla postavena kolem roku 1700 na obdélném půdorysu se zaobleným nárožím.

Na hřbitově při průčelí kostela je umístěn památkově chráněný náhrobek Josefa Břenka z roku 1878. Je zde pochován akademický sochař Josef Břenek, jehož syn Josef Břenek, c. k. vlakvedoucí, padl za vlast jako příslušník 8. regimentu v bitvě u Doboje.

Vycházková trasa pokračuje ulicí Troubnou, kolem laviček pod lipami, dále vozovou cestou, která stoupá k dřevěnému kříži, u něhož je umístěno posezení. Dřevěný trámový kříž, na němž je umístěna postava Krista provedená v plechu a opatřena barevným smaltem

Trasa vede dále kolem návrší Čepička (na pravé straně), na němž se dochovaly zbytky středověkého opevnění, postaveného pány z Pernštejna ve 2. čtvrtině 15. století jako opevněný bod na klášterním panství po jeho vyplenění husity. Dva okružní příkopy s valy obklopovaly ústřední plošinu s dřevěnou zástavbou a se zbytky kamenné hradby s baštou. Stavba však nebyla nikdy dokončena, neboť po obnově kláštera ztratila svůj smysl.

Nad lomem Troubný se vycházková trasa napojuje na naučnou stezku, vybudovanou Lesy České republiky, s. p. V místě napojení naučná stezka končí, vycházková trasa tak pokračuje v jejím protisměru. Naučná tabule s poetickými texty uvádí mj. citát Ludwiga van Beethovena:
„Jak jsem šťasten, že mohu kráčet houštinami, lesy, pod stromy, mezi bylinami a skalami, nikdo nemůže zem milovat jako já – vždyť lesy, stromy a skály jsou ohlasem toho, co si člověk přeje.“

Dalším zastavením je „Jubileum“ – jedlový les, který byl vysázen na oslavu 60. výročí panování císaře Františka Josefa I. Vzrostlé jedle působí impozantním dojmem. Naučná tabule je ilustrována podobiznou císaře a současně informuje o jedli – Douglasce tisolisté, o jejím původu a nárocích na životní podmínky.

Vycházková trasa vede k místu, kde se setkává modře značená turistická trasa s trasou zeleně značenou, po níž dále pokračuje ke „sněžné jámě“. Dřevěný srub ukrývá „sněžnou jámu“, která slouží k uskladnění sazenic vyzvednutých z lesních školek a připravených k zalesnění do lesních porostů v jarních měsících. Do jámy se v zimě navozí a nadusá sníh, na který se po rozjaření navezou sazenice. Je to dočasný mezisklad, kde si ve tmě a chladu sazenice prodlužují dobu vegetačního klidu před výsadbou. V blízkosti „sněžné jámy“ je krytá studna.

Trasa přichází k pomníku Prosba lesa, který byl postaven v devadesátých letech 20. století. Má podobu kamenné mohyly s bílou mramorovou deskou s textem:
„Milý člověče! Jsem dárcem tepla ve Tvém krbu za chladných nocí v zimě a dárcem přívětivého chládku v žáru letního slunce. Já jsem dal trámoví Tvému obydlí a desku Tvému stolu. Ze mne je lože, ve kterém spáváš, i kleč Tvého rádla. Já jsem dodal topůrko do Tvé sekery a branku do Tvého plotu. Ze mne je dřevo Tvé kolébky i Tvé rakve. Jsem tím, čím pro blahobyt je chléb a pro krásu kvítko. Slyš tedy moji prosbu: Nepustoš mne.“
Místo poučení a odpočinku doprovází naučná tabule tematicky zaměřená na modřín a jeho specifika. Nedaleko odtud se dochoval hraniční kámen s iniciálami TC, vysoký asi 30 cm a označující hranice majetku kláštera Porta coeli.

Další zastavení naučné stezky je u výzkumné plochy se smrkem černým. Jedná se o nejrozsáhlejší sbírku proveniencí smrku černého dosud ověřovanou v Evropě. Je zde téměř 50 proveniencí (potomstev) uvedeného druhu z velké části areálu přirozeného rozšíření v Kanadě. O výzkumné ploše a prováděném výzkumu informuje naučná tabule.

Následuje naučné zastavení, které je věnováno seznámení se zajícem. Na tabuli je uveden popis živočicha, jeho životních charakteristik a specifik, týkajících se trávicího ústrojí a přijímání potravy. Poučení je ilustrováno kresbami.

Orientační šipka nás upozorňuje na změnu směru vycházkové trasy – odbočení na strmou stezku, která vyúsťuje na hranici katastru města Tišnova při silnici do Deblína „U sv. Jana“. Socha z 19. století je chráněnou kulturní památkou. Za silničním kruhovým objezdem je Restaurace Červený mlýn s parkovištěm. Zde vycházková trasa končí.

Pokud bychom orientační šipku vycházkové trasy nerespektovali a pokračovali dále v cestě po zelené značce, dostali bychom se k místu, kde naučná stezka začíná. Je zde umístěn informační panel, který vítá návštěvníky přicházející na trasu v lokalitě Závist.

Občerstvení na začátku trasy poskytuje Restaurace v Chaloupkách. Trasa končí u Restaurace Červený mlýn v Tišnově.

Místa zastavení, poučení, odpočinku:
© 2006 Mikroregion PORTA, Náměstí 5. května 1390, 666 02 Předklášteří, www.regionporta.cz